Naposled

Naposled dívám se skrze led

na ten věčný širý svět.

Naposled vidím modré nebe

a slyším naposled zpívat tebe.

Venku se světlo s temnotou snoubí,

do srdce myšlenka teskná se vloudí.

Je to skutečnost nebo sen?

Nechci se více dívat ven.

Do nitra oči své obracím,

k vzpomínkám v mysli se navracím.

Vidím je naposled, je to tak?

Myšlenky letí až do oblak.

Kolikrát ještě řeknu Ti sbohem?

Přemýšlím potichu nad psacím stolem.

Slunce už pomalu k západu spěje.

Ruka se únavou malinko chvěje.

Nadechnu se teď ještě naposled,

v srdci mám jenom věčný led.

Až zavřu oči, budu spát,

o všem tom nesplněném nechám si zdát.