ZA OPONOU

Parta dvanáctiletých dětí se odpoledne sejde v parku, aby spolu strávili pokud možno zábavné odpoledne. Tahoun party je Petr, chlapec, který se nepokrytě povyšuje nad ostatní, čímž si chce vykompenzovat nepříliš přívětivé postavení v rodině, kdy ho v zaměstnání vysoce postavení rodiče přehlížejí a nemají dostatek času na to, aby se svému synovi věnovali. Lucie je hezká dívka, která si až příliš zakládá na svém vzhledu. Její nejlepší kamarádka Adéla si nenechá ujít jedinou situaci, aby se před ostatními předvedla a byla tak středem zájmu. Nejlepší kamarád Petra David je chlapec, který se nechá ostatními velmi snadno zmanipulovat. Spolu se svým sedmiletým bratrem Vaškem je po rozvodu rodičů vychováván pouze matkou. Vašek touží po klavíru a hře na něj, ale finanční situace v rodině to nedovoluje.

Ten den dostane David Vaška i přes svou nelibost na starosti, proto ho chtě nechtě bere na sraz své party. Nevyhne se tím ostrým posměškům ze strany ostatních členů. Posledním členem party je pořízek Marcel. Vyrůstá v dětském domově, kouří a chová se, jakoby se ho okolní svět netýkal. Vyjde z obchodu a s širokým úsměvem na rtech se blíží k partě. Zpod bundy vytáhne ukradené cigarety a nabídne je ostatním. Cigaretu jako první přijme nesměle Petr a pohledem vybízí ostatní. Dívky odmítnou a David už nastavuje ruku, když zachytí pohled Vaška a také odmítne. Šestice dětí prochází kolem zchátralého divadla a Vašek začne tahat Davida za rukáv a chce, aby se tam děti šly podívat. David ho ale odbude s tím, ať neotravuje. Vašek se zastaví, chvíli kouká za vzdalujícími se dětmi a vykročí směrem k divadlu. Zanedlouho si David nepřítomnosti svého brášky všimne a spolu s ostatními se ho vydává hledat. Za budovou najdou zadní vchod a jeden po druhém začnou mizet v útrobách neznámého domu. Když jsou uvnitř, fascinovány prochází děti temnými chodbami a místnostmi a nechají se vést Petrem, který jde za zvukem klavíru. Děti objevují malého Vaška, kterak sedí za naleštěným z prostředí jakoby vytrženým klavírem a jedním prstem každé ruky hraje tklivou melodii. Neubrání se nadávkám a posměškům dětí a především Davida, který tak chce ostatním ukázat svoji převahu a rozčileně Vaška odtáhne od klavíru. Marcel přejede piano po celém obvodu klíčem, který černém laku zanechá škrábanec. Malý Vašek se mu v tom snaží zabránit, ale od ostatních se mu dostane jen výsměchu. Najednou na ně kousek od nich od těžkého vínového závěsu zavolá Adéla, děti zanechají Vaška a klavíru a jdou směrem k ní. Po odhrnutí závěsu děti zůstávají stát s užaslými výrazy ve tváři. Koukají na prázdné hlediště pod pódiem, na kterém stojí, a na dvě patra nazdobených lóží. Děti seskáčou z pódia, aby prozkoumaly prostor hlediště. Lucie si nevšimne, že jí z kapsy vypadl mobilní telefon a spadl mezi staré kulisy pod pódiem. V hledišti najdou několik plastových figurín v životní velikosti. Marcel jedné z nich ukopne hlavu a začne si s ní čutat, holky se s pomocí fixu ujmou jejich zkrášlování a Petr s jednou plastovou figurínou začne tančit.

Mezitím David nalézá bednu se starými divadelními rekvizitami. Děti se začnou přetahovat o věci jako je například lebka, meč a královská koruna. David na dně bedny najde starou koženou brašnu, ze které po otevření vytáhne gramofonovou desku s fotkou pianisty na přebalu. Krom desky také několik novinových článků. Děti si začnou s deskou házet, ale Adéla ji omylem hodí mimo chytajícího Petra a deska se roztříští o zeď. Děti se začnou smát. Odkudsi je však někdo nervózně pozoruje. Lucie zjistí, že nemá mobil a při pohledu na opodál si s hlavou figuríny čutajícího Marcela prohlásí, že to on šel do divadla celou cestu za ní, a že jí ho z kapsy určitě vytáhnul. Také mu připomene ukradené cigarety. Marcel se brání, ale Petr se na něj vrhne a začne mu prohledávat kapsy. Když nic nenajde, vlepí mu facku a naposled se ho zeptá, kde je mobil. Marcel mu facku vrátí s tím, že žádný mobil nevzal. Oba kluci se začnou prát a když Petr Marcela položí na lopatky, zařve na Davida, aby mu s ním šel pomoct. Lucie Marcelovi nadává do zlodějů, ale Adéla se ho snaží zastat. Odtáhnou bránícího se Marcela do malé místnosti bez oken a dveře zabarikádují prkny. Petr na Marcela přes dveře zavolá, že až si vzpomene, kam ten mobil dal, může poprosit, aby mu otevřely. Děti se vrátí do sálu, Petr z kapsy vytáhne svůj mobil a začne Lucii prozvánět. Děti se odmlčí a napjatě poslouchají, zda neuslyší nový hit Robbieho Williamse. Do ticha však místo polyfonního zvonění začne hrát klavír. Děti Vaška nevrle okřiknou a znovu tiše naslouchají. Nyní z dálky slyší jen Marcelovo nadávání.

Adéla na zemi najde starou divadelní hru, nadšeně v ní začne listovat a po chvíli vyběhne na jeviště. Rozehraje zde dialog despotického otce a jeho dcery, kdy otec dceři vyčítá její hereckou profesi s tím, že po rychlém vzestupu přichází rychlý pád. Lucie, Petr a David ji z hlediště pobaveně sledují. Zvuk klavíru je však silnější než Adélin hlas, a tak se Adéla otočí, rozhrne závěs a vynadá Vaškovi, ať je aspoň chvíli zticha.

Mezitím Marcel naštvaně sedí v rohu malé místnosti, kam ho děti zavřely, a kouří cigarety, když pod dveřmi zahlédne pohybující se stín. Začne nadávat, že on mobil nevzal a ať ho pustí, ale za dveřmi se nikdo neozývá. Slyší, jak někdo ze dveří odstraňuje prkna, kterými byly zajištěné a dveře se začnou pomalu otvírat. Marcel se s nadávkami vrhne ke dveřím.

Adéla začne hrát znovu divadlo, ale Vašek si opět rozehraje svoji melodii. Sice již skoro neslyšitelně, ale Adéla se naštve a vynadá Davidovi, že ho s sebou bral. David vběhne za oponu a násilím vzlykajícího Vaška dotáhne pod pódium. Adéla spokojeně přehrává dialog, ale děti už ji neposlouchají. Dírou v oponě ji však pozoruje jiný pár očí. Petr s mobilem u ucha zmizí spolu s Davidem a Lucií v přilehlé chodbičce. Adéle to však očividně nevadí a hraje dál, když se zpoza opony začnou opět linout klavírní tóny. Adéla se začne vztekat, ať si toho kluka sakra hlídají a zmizí za oponou, aby Vaškovi vynadala. Klavír utichne. Vašek však sedí schován pod pódiem a skládá dohromady roztříštěnou gramofonovou desku. Trojice zbývajících dětí se vrátí a ptá se Vaška se na Adélu. Ten jen pokrčí rameny a dál kousek po kousku skládá desku. Děti vystoupí na pódium a za oponou najdou na zemi rozevřenou divadelní hru. Všichni se podiví, ale Lucie jim připomene, jak se Adéla zastávala Marcela, když ho zavřely do místnosti, tak je možný, že šla za ním. Vašek si opět sedne za klavír a zbytek dětí jde za Marcelem. Najdou však jen prázdnou místnost, jen v rohu leží krabička cigaret se zapalovačem a u dveří doutnající nedopalek. Petr rozčileně kopne do dveří s tím, že si to s nimi vyřídí, sebere cigarety a zapalovač a rozčileně odchází. Lucie s Davidem ho následují. Petr znovu vytočí Lucino číslo a prozvání ji.

Děti tiše prochází chodbami, když Lucie najde místnost se starými divadelními kostýmy a začne se v nich přehrabovat. Vytáhne krásné dívčí šaty a přiloží si je nadšeně na tělo. Z kapsy u riflí vyndá zrcátko, ale to je příliš malé na to, aby se v něm viděla celá. Najednou jí někdo položí ruku na rameno. S úlevou zjišťuje, že to je jen David s Petrem a vynadá jim, že ji takhle lekají. Kluci jí vyčtou, že hledají její mobil, Lucie sebere šaty a jde ho s klukama hledat. Když prochází starou umyvárnou, zastaví se před zaprášeným zrcadlem, otře ho a s šaty přitisknutými na těle se v něm začne vzhlížet. Pro modernější vzezření modelu odtrhne rukávy. Najednou v zrcadle vidí, jak se za ní mihl stín. Se slovy, že už jde, se otočí. Kostým spadne na zem mezi odtržené rukávy. Mezitím kluci stále prochází chodbami a prozvání její mobil. Najednou za sebou uslyší slabé vyzvánění. Otočí se a jdou po zvuku, který je stále hlasitější a hlasitější. Když už je jasné, že mobil musí zvonit velmi blízko nich, zvuk utichne. Petr si přiloží mobil k uchu a vystrašeně jej podá Davidovi. Ten chvíli naslouchá chraplavému funění někoho na druhém konci a podá jej zpátky Petrovi, který se snaží uklidnit tím, že do telefonu nadává Marcelovi. Ale oba chlapci tuší, že to není Marcel a rozhodnou se z divadla utéct. Utíkají chodbami zpátky do sálu pro Vaška, ale ten u klavíru není. David ho chvíli volá a když se neozývá, řekne Petrovi, že ho musí najít. Tomu se ale za žádnou cenu nechce toho malého otravu hledat a sdělí Davidovi, že jde sám. David se na něj nepřátelsky podívá a uteče do postranní chodby hledat Vaška.

Petr se ocitne sám uprostřed hlediště a začne volat jména Marcel, Adély a Lucie. Odpovědí mu je strašidelné ticho. Petr se začne vztekat, že si z něj všichni dělají jen srandu a prudce ukopne hlavu jedné figuríně. Hlava se odkutálí do chodbičky za roh. Petr si zapálí cigaretu a naštvaně vykročí k jednomu z východů, když se k němu hlava figuríny přikutálí zpátky. Podívá se do chodby, a když uvidí pohybující se stín, naštvaně se s nadávkami do chodbičky rozeběhne. Nikdo tam však není, jen ta bedna se starými rekvizitami, vedle ní prázdný obal desky s fotkou pianisty a stará kožená brašna, ze které čouhají novinové výstřižky. Petr si všimne stejné identity muže na obalu desky a fotografie muže v jednom článku. Vezme jej do ruky a přečte si nadpis, který mluví o poslední desce slavného pianisty jako o naprostém propadáku a o pádu kariéry a zmizení pianisty s ním spojeném. Petr pohrdavě odfrkne, přiloží článek k zapálené cigaretě, podpálí jej a sleduje jak hoří. V tom za sebou uslyší šramot, otočí se, ale cestu do sálu má zatarasenou jednou z figurín. Na zem dopadne cigareta a dohořívající článek.

David běhá po temných chodbách a volá Vaška, který se mu neozývá. Najednou uslyší hru na klavír a následuje ji. Vašek se mu však na volání stále neozývá. Když ho David v sále hledal, nebyl tam jen proto, že musel odskočit na záchod. Hned se ale vrátil ke klavíru. Davida hudba zavede až do malé místnosti bez oken. V jednom rohu je stará proležená matrace a u ní gramofon, ze kterého se linou klavírní skladby. David do místnosti opatrně vejde. Na prázdném stole leží jen vypnutí Lucčin mobil. V polici objeví desítky notových zápisů a desky s přebalem stále toho samého klavíristy. Všude po stěně pak jsou vylepeny články prozrazující identitu obyvatele kamrlíku. Novinové články píšou o úspěšné kariéře slavného pražského pianisty. Deska na gramofonu se začne sekat, David k němu přijde a vypne jej. Vzápětí se za ním zavřou dveře. Deska začne znovu hrát a na ní se zaleskne několik rudých kapiček.

Vašek hraje stále na klavír, když se k němu někdo začne zezadu s chraplavým funěním přibližovat. Vašík přestane hrát, otočí se a s nadšením ve tváři povídá: „Podívej, strejdo, co už umím!“, načež se otočí zpátky ke klavíru a zpustí svou melodii. Pan X ho pohladí po vláskách, přisedne si k němu a začne ho doprovázet. Když dohrají, slyšíme zpoza opony z hlediště slabé plácání. Muž Vaška rukou vybídne, ať se jde taky uklonit a Vašek vstává. Muž rozhrne oponu  a oba se ocitají na pódiu. Vzadu sedí mezi figurínami děti a tleskají jim. Vašík má šťastný výraz a energicky se uklání. Z takové dálky nevidí, že děti, které si ho konečně začaly vážit, jsou vlastně jen bezvládné loutky. Ruce mají pověšené za provázky a jejich pohyb imitující tleskání má na starosti jednoduchý mechanický stroj v lóži nad nimi.