Nové Zámky - postkomunistický sen, který neměl čas se rozplynout

NOVÉ ZÁMKY

POSTKOMUNISTICKÝ SEN, KTERÝ NEMĚL

ČAS SE ROZPLYNOUT

     Město Nové Zámky na Slovensku leží na hranicích s Maďarskem. Žije zde 42 262 obyvatel, z nichž 70% jsou lidé slovenské národnosti, 28% maďarské a zbylá 2% tvoří Češi, Romové, Rusíni a Ukrajinci.[1]Více jak 70% obyvatelstva se hlásí k římskokatolické církvi.[2]

Archeologické nálezy z okolí Nových Zámků dokazují, že tato lokalita byla osídlena už v mladší době kamenné, přibližně v letech 5 000 až 1 900 př.n.l.

Na počátku našeho letopočtu se zdejší území dostalo do přímého styku s Panonií, provincií Římské říše. Na pobřeží Dunaje bylo Římany vybudováno opevněné hraniční pásmo Limes romanus. V té době na zdejším území převažovaly kmeny Kvádů, během stěhování národů (5.-6. stol.n.l.)se zde dostaly Gótové, Langobardi a později Slované. Okolo roku 896 se prosadily kmeny Maďarů, kteří se s místním obyvatelstvem brzy prolnuly.

V období tureckého nebezpečí (1.pol. 16. stol.), kdy jagellonská vojska padla u Moháče, byl dobyt Budín i Ostřihom, dostála obrana Vídně rázem prioritního zaměření. Zatímco se uvažovalo jen o dodatečném posílení opevnění v oblastech Komárna a Győru, byla na místě dnešních Nových Zámků r. 1545 postavena pevnost mnohoúhelníkového půdorysu, která svůj obranný charakter udržela až do r. 1691.

Během vzniku ČSR (1918)se v městě vystřídaly jak čs., tak maďarská revoluční armáda z tehdejší Maďarské republiky rad, která si území Zámků nárokovala. Nejhorším obdobím města byla 2. sv. válka. Nové Zámky byly tehdy součástí Maďarska, které šlo dlouhou dobu ruku v ruce s fašistickým režimem. Spojenecké bombardování v letech 1944-45 způsobilo obrovské materiální škody a zanechalo za sebou 4 000 obětí. Město bylo osvobozeno 29. 3. 1945.

Po skončení války přišly roky obnovy, to je ale už jiná kapitola...

--------------------------------------------------------------

Ve dnech 10.- 12.11. 2006 jsem měl poprvé možnost poznat toto z historie významné město. Dorazili jsme do něj za tmy, takže jsem ještě neměl možnost být konfrontován s ostrou realitou, která z města čišela ve dne. Po probuzení a následném vykouknutí z okna jsem nebyl ani tak zděšen, jako potěšen, že se vyplnily mé předtuchy: zíral jsem do obrovské železobetonové zahrady, která mi spíš připomínala odporné pardubické univerzitní koleje, než město, které mělo za sebou 460 let pohnuté historie.

     Cestou na zelný trh jsem viděl ty „nejlepší“ výdobytky komunistické éry, která dostala za úkol skrýt historické jádro pod plášť betonových konstrukcí. Místní sídliště se nedají srovnávat ani s těmi nejhoršími v ČR. Nejblíže jim snad jsou ta v pražských Modřanech, ale i ta jsou oproti těm novozámeckým stále krásná. Všude na vás dýchá rez, rozbitá okna, zaneřáděné trávníky a polorozpadlé kiosky bývalých samoobsluh.

     Navíc je zde patrno něco, co v „kulturnější“ ČR někteří lidé, jako je pan Čunek ze Vsetína, řeší demolicí: jedná se o romská ghetta. Oblast Kasárenské ulice je doslova obsypána touto menšinou, která bydlí v bývalých kasárnách, v tuto chvíli se nebojím říci spíše squattech.[3] Naprostou anarchii, která vládne tomuto bloku, ještě dotvrzuje rudě vyvedené heslo, skvoucí se na každém z baráku bývalých kasáren: „CAPITALISM KILLS, KILL CAPITALISM!“[4]

    Novozámecké Hlavní náměstí je směsicí funkcionalistického skulpturalismu, historie a podivných pokusů o zachování toho, co bylo takřka zničeno. Mezi skulpturou Antona Bernoláka zde můžeme potkat podivnou kašnu s ještě podivnějšími obchodními domy(viz opavská Katka), do toho všeho jsou kontrastně zamíchány firmy západní provenience, které zde dle atmosféry ve městě nemají co dělat, neboť sem revoluce ještě nedorazila.

Zelný trh ve městě je pravým požehnáním pro etnology. Mísí se zde vlivy maďarské, slovenské a české, přičemž ty maďarské převažují. Všichni trhovci nabízí vesměs stejné zboží: papriku, ať už čerstvou nebo mletou, hroznové víno, med (luční, akátový...), tykve, květiny atd. Pevné stánky nabízí i uzeniny (výborné škvarky, slaninu) a také alkohol, kterým nepohrdají hlavně rodiny sociálně slabší, které se na trhu potulovaly i se svými dětmi v kočárech, ty větší do sebe ládovaly hamburgery, zatímco jejich rodiče do sebe házely jednu vodku za druhou. Nejvíc mi bylo asi starých babiček v šátcích, které se marně pokouší už několikátý týden prodat něco ze své ubohé úrody. Zato prodejci vajec mají pré, lidi jakoby se zbláznili, je kupují ve velkém.

     Ovšem největší ohlas u mé osoby měla „II. Novozámocká súťaž v príprave klobás“.[5] Soutěžní týmy byly většinou maďarské, neboť „ty nejlepší čabajky se dělají v Maďarech, hlavně se do nich musí nalít dost bílého vína.“[6]  Spousty masa, vůní, vína a cikánské hudby, která zněla z pódia a kterou vedl primáš s uhrančivýma očima, mě utvrdila v tom, že tzv. maďarsko-slovenské nepřátelství je věcí naprosto iluzorní.

Pro mnohé lidi je směrodatnější, co jim řekne jeden špatný lhář z Maďar[7], nebo jeden populista[8] a klerofašista[9], neohlížejí se však na to, jaká už ta pravda doopravdy je. „Mezi námi a Maďary v této oblasti není žádná nevraživost. Ta je pouze výmyslem horních vrstev-politiků“, říká pplk.v.v. Štefan Zupko a dodává: „Nastěhoval jsem se do Nových Zámků proto, abych zde prožil klidný důchod. A to se mi plní, zatím jsem neměl s nikým žádný problém, místní obyvatelé mě vzali mezi sebe.“

Chtěl jsem se jít zeptat na soužití těchto dvou etnik k člověku nejvýše povolanému mluvit za zájmy lidí tohoto města, primátorovi[10], jenže byla sobota, takže jsem od svého plánu nakonec musel upustit. Mé konečné hodnocení tohoto města to však neovlivnilo: je to oblast, která má bohatou tradici jak kulturní, tak historickou, jen ta lenost a především nedostatek financí brzdí město ve větším rozletu!

                                                                                            Ondřej "Švarc" Hložek

    (Ondra Hloo: je to oblast, která má bohatou tradici jak kulturní, tak historickou, je