TIM A DIM-8

Část osmá

Dim se opíral o hradby a upřeně hleděl do krajiny, kterou osvětlovaly sluneční paprsky. Ze zamyšlení byl však náhle vyrušen zvukem trubky. Rychle se zadíval tím směrem, odkud příšerné troubení přicházelo. A spatřil Tima s helmicí na hlavě, který v pravé ruce svíral jakousi trubku a v levé ruce držel bojovou zástavu, s níž zuřivě mával.

„Co to děláš za kravál!? Upadnou mi uši!“ rozkřičel se okamžitě na něho.

„Vžívám se do role trubače, co troubí na poplach.“ odvětil mu Tim.

„Radši kdyby si přemejšlel, kam vodsaď pojedeme.“

„Mně se tu líbí. Kam spěcháš? Válka nám neuteče.“
„To pak řekni našemu veliteli. Ten nás seřve, že se z toho posereme!“

„Tak si vezmeme hajzl papír a bude to.“
„Už teď máme průser! Určitě nás hledaj!“

„Hledaj a třeba nás nenajdou.“

„Dřív nebo pozdějc nás tu někdo najde.“
„Tak když nás tu teda najdou, tak proč někoho hledat?“

„Ale taky se tady můžou vobjevit třeba Němčouři. Copak budeme dělat?“

„No jo. Tak bychom pak museli bránit hrad. Podívej se na támhle to dělo. Určitě se dá z něj střílet.“

„Ty by si z něj tak určitě dokázal vystřelit,“ řekl mu ironiky.

„Na tom nic není!“ vyhrkl Tim a došel rázně k dělu. Poté kolem něho chodil, načež strčil ze zvědavosti hlavu do jeho velkého otvoru.

„Prosím tebe, co to děláš?“

„Koukám, jak je vyčištěná hlaveň. To je strašně důležitý. Nic nevidím, ale je tady spousta pavučin,“ mínil Tim.

„Taky se z něj už určitě střílelo naposledy v minulým století.“

„Jak to víš?“ huhlal z vnitřku děla Dim, jemuž pavučiny vnikly do úst.

„Hele, vystrč tu hlavu ven!“

„Dime, mě se tu nějak zpříčila hlava!“
„Tak si jí tam neměl strkat!“ vyhrkl Dim a snažil se mu hlavu vyprostit, což se mu podařilo. Timova hlava byla zcela obalena velkou vrstvou pavučin a vypadalo to, jako když má na ní závoj.

„Jééé…já vidím nějak divně a něco mi leze po těle!“ pronesl Tim a sáhl si rukou pod rozepnutou uniformu. Po chvíli mu po dlani lezl velký pavouk, přičemž Dim vytřeštil oči.

„To je pavouk! Ty nesnášíííím!“ vyjekl a chtěl se rozeběhnout, ale narazil do děla, přes které přepadl na dělové koule složené na hromadě. Ty se daly do pohybu a on se za výkřiku ocitl mezi nimi.

„Pavouci prej nosej štěstí,“ ozval se Tim, když se své hlavy strhával pavučiny.

„Jak komu!“ řekl naštvaně Dim.

„Jééé, Dime, proč máš na sobě ty koule? To ti jejich váha nevadí?“ zeptal se po chvíli Tim, když uviděl ležícího Dima.

„Pitomče! Pomoz mi je ze mě sundat!“ rozkřikl se.

Když mu pomohl, tak hned jednu kouli vložil do otvoru děla, načež do něho z pytle vysypal i střelný prach. A poté přiložil plamínek ze zapalovače k doutnáku.

„Asi to udělá bum!“ pronesl a záhy se opravdu ozvalo mohutné bum. A když se dým rozplynul, tak se poblíž rozervaného děla nacházely dvě zčernalé postavy v potrhaných uniformách.

KONEC OSMÉ ČÁSTI

---