Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSEX AND VIOLENCE PO VESNICKU
10. 12. 2006
2
3
1183
Autor
Tinnitus
(13-10-2006) - Praha, Orion - ciTYK, Pavilon M2, Les Fauves, Vavřinec
Takže Komořany, viď. Klub v přízemí bejvalý sámošky (nebo kulturáku) má rozhodně atmošku. Plno hip-hopovýho dorostu, žubox narvanej hitama a tyč vedle pódia. Před koncertem si to jaksepatří vychutnáváme, dáváme pivní pohodu a vůbec. Žubox je drahej jak sviň, ale skalní Landovy fanynky nezastaví lautr nic. My s Martinou kontrujeme Květoslavem Dolejším. Pak rychle vomrknout ten sídlák vokolo a zpátky za kultůrou. První kapela je řídkej bigbítek, ovšem frontman Jim Morisson dává do tý šou fakt všecko, to zase jo. Les Fauves (jako šelmy, chápeš) maj první koncik a tak jsou holky nervózní, což je krásný. Asi i díky podpoře kámošek („Martina smrdí!“) se jim fakt daří. Noise rock, post-rock? Ani nevim. Navrch sází cover vod Cat Power a jeden přídavek. Po produkci dostávaj šampáňo a zákusky (peklo na to pivo, ti povim) vod neznámech ctitelů. Voe, kdyby všecky první koncerty byly takový… Další Pavilon M2 jsou až výborný. Promáklý písničky i tanečky, hlasitý i ambientní kousky. Zpěv á la Tomáš York někdy kvílí moc (i Tomáš York někdy kvílí moc, myslim), ale vlastně mi to ani nevadí. Doufám, že ty zvěsti o konci kariéry byly, Karpishi, přehnaný. Páč za sebe řikám, že by to byla škoda, kdyby to tyhle kluci se sympatickejma účesama měli zabalit. Místo abysme šli na bus, čekáme na koncik ciTYKů. Job nastupuje s chirurgickou rouškou a nerozumět mu slova půl. Pak vystartujem jak Zátopek na zastávku – všecko ujelo – pomalu zpátky. CiTYCi mezitim pokračujou v načatý šou, Job je bláznivej král rockovejch gest, muzika solid indie rock s plochama jako vod Můj Blady Valentýn. Žel zpěv dneska moc slyšet neni. Ožralá servírka a pár úchylů se vlní u tyče, ale je to spíš hnus než cokoliv jinýho. Po konciku přichází smutný finále. Než se čéče rozkoukáš, dvacítka dobráků rozjede pouliční válku v kapesním vydání. Žádná férovka, ale kopance do hlavy, řemeny, sklo. Evidentně se snažej zatáhnout do toho i nás – bubeník ciTYKů dostává půllitrem do hlavy, Honzu po cestě domů stihne několik ran do obličeje. Do toho všeho se snažíme pronýst aparát k autům za povzbuzování místních („vy s tim autem nevodjedete!“). Martina a já jedem mimo směr - na naše klidný, mírumilovný sídlišťátko. Rychle čapáme taxíka a hlavně pryč. Nikdy víc do těhle míst, ti řikám.
Zlo – kreténi kreténů
Láska – kamarádi, jediný normální lidi v tomhle pekle