Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePast lásky
Autor
Didye
Past lásky
Pravidelný rytmus mým životem pluje,
voní jako za raní spršky zavlažená túje.
Housle hrají svoji neodolatelnou sonátu,
promiň, posílám pozdravy pro tátu.
Slza neklouzá mi po líčku,
opouštím poslední lavičku.
Poslední lavička, života část,
co jsem milovala mění se v past.
Moje srdce je plné štěstí ale i nenávisti
jako prach co nahradilo jej listí...
Láska je mé temné jezero, také tak černá a nevyzpytatelná....
Propast
Nemohu slíbit ti, že nebudu strach mít.
Má duše nad propastí dlí, na věky nebude tam hnít.
Můj život plný je obav,
blikající majáček smrti a dav.
Dav lidí, kvůli těm přivírám oči.
Budu nad propastí, než duše má skočí...
Křičet nemohu, jsem bez citů,
otupená od nadpřirozenosti mýtů...
Zdál se mi divný sen
proč je černá duše má jen?
Zabolelo srdce, jizva se jeví...
kde vzala se, lidské oko neví...
Už zase visím nad propastí,
utloukám se žalostí...
Zradilo mne srdce, co jsem milovala,
kterému jsem svoji lásku dala...
Jsem teď udivena tvými slovy...
Cožpak srdce nikdy nepřebolí?
Děkuji, za náruč díků,
obloha mi zasvítila.
Na oplátku posílám, úsměvy, zabalené v lýku...
Moje duše se zachytila
nad okrajem propasti...
Cosi ji drží a doufám že už nepustí...
Naděje
Brzy začnu štěstím zářit,
nenechám si život mařit...
Vzpomínkami z minulosti a smutnými myšlenkami...
Děkuji ti moc ,
že zajímají tě moje slova,
snad nikdy už nebudu mít smutnou noc...
růžová je má obloha...
Taje smutek v tváři
a v Září v ní slunce září...
Bude zářit i v Prosinci...
Posílám tobě dvě rudé růže,
Třeba osud z tebou ledacos zmůže….
Láska může být růžová i černá.
Jen na tobě záleží jak se ta tvá vybarví...