Proč?

Co dává malé, bezvýznamné květině sílu žít? Co dává sílu květině rostoucí mezi kopřivami tak krásně vonět? Nevím, ale jsem tomu rád.

Co dává sílu ptákovi každý den znovu roztáhnout křídla a letět do mraků? Co mu dává sílu tak krásně zpívat? Ani to nevím, ale děkuji.

Proč ten co kreslí v nebi vločky sněhu si dává záležet na detajlech? Vždyť přeci ví, že když vločku chytneš, roztopí se a pak ztratí.

Proč les šumí? Proč vánek hladí? Proč se voda třpití? Proč hvězdy svítí? Slunce hřeje? A proč se mi láskou tělo chvěje? Jen řekni proč? Proč se dítě směje? Proč se kočka tulí? ... a proč se lide tolik nenávidí? Jen mi řekni proč? Proč listí hnědne?

Starý pán se směje, už ví. On ví proč, ale mlčí, protože na to musí každý příjít sám. Tak se dívej, posluchej, a přivoň třeba ke květině, ale netrhej, a hlavně přemýšlej a hledej, pak to hezké si zapamatuj a ten zbytek nechej nezbednému větru k hraní, ten ať jej pak předá moři, které smutek odnese až do místa zapomění.   

Děkuji za chvíli pozornosti

                                                                                                                      a přeji hezký den.