Mikopopis...trochu jinak

Mohutný starý strom, tři lampy, oprýskaná škodovka a dva milenci v pláštěnkách. To je vše, co mi poskytuje, podívám-li se z dálky, ale když se přiblížím na vzdálenost nosu, zjistím, že i to samotné okno mi ukáže spoustu zajímavostí. Zrovna tady ta rýha. Jestli si dobře vzpomínám, je to památka mé rozbité kalkulačky, která tam omylem přistála. A tady- vypadá to na zbytek kapky. Stále pomalu stéká dolů, je už úplně tenoučká, asi to nezvládne. V místě, kde byl můj nos přimáčklý na okno se vytvořila zapařená skvrna. Vždy, když se mi to podaří, prstem napíši své jméno, anebo si nakreslím jednoduchý obrázek. Přestalo pršet, lampy se rozsvítily, milenci už tu nejsou. Se škodovkou nejspíš někdo odjel, není na ni vidět. A strom? Potichu z něj skapávájí kapky po odpolením dešti. V okně vidím už jen svůj obraz. Obraz nějakého blázna s nosem nalepeným na sklo pozorujícího večerní ulici.

---