Sebemrskací

Opuštěná nika
ve zdi ještě osamělejší,
od dveří jejichž zrezla už i klika.
Však prachu plná,
puklina v srdci jejím
počínající,
však dosud krvácející,
nezacelená.

Sirným pachem obalená
po zdi plazící se,
zkrvavená, zkormouceně zhrzená žena.
Puklina rozevřená,
hledící do ztracena,
do sebe přitom obrácená
a v chmury své
sobecky ponořená...

Ostré hřeby omítky,
časem se přirozeně ztrácející,
do rukou,
prosebně plazících se,
chladnokrevně se jí derou.
Se zatvrzelými mozolnými strážci
rivalsky se perou.
Klání bez vítěze,
či s jednoznačnou výhrou jednoho z nich..?

... to spatřiti jim lze na očích...