PARALELNÍ SVĚT-45

Plukovník Clark Davidson seděl za stolem a popíjel kafe. Z klidu byl náhle vyrušen, když se rozblikala a rozezvučela červená žárovka nad vchodem. Ta signalizovala, že něco mimořádného se děje.

„Krucinál! Co se stalo!?“ vyhrkl a hned sáhnul na přístroj, který měl před sebou. Na něm stiskl modré tlačítko a na malé obrazovce, co byla na přístroji, se objevil obličej.

„Co se děje kapitáne!?“ vyhrkl tázavě.

„Nadporučík Vincent hlásí z paralelního světa stav nouze!“ dostalo se mu odpovědi.
„Jste s ním v přímém spojení?“

„Ano pane.“
„Přepojte mi ho!“

Vzápětí se na obrazovce objevila tvář nadporučíka Mirka Vincenta. A ten mu hned sdělil.

„Pane plukovníku, došlo k nehodě. Náklaďák s podplukovníkem a kapitánem se zřítil ze stráně. Voba jsou zranění a v bezvědomí!“

„Jak se to stalo?“

„Pod koly náklaďáku se utrhnul kus vozovky. U tý silnici teče potok a ten byl předčasem rozvodněnej. A tu silnici podemlel.“

„Co to zlato a ty vostatní věci?“

„Jsou v tom náklaďáku. Je to několik beden. Ty se mi do auta nevejdou.“
„Za jak dlouho budete u brány?“

„Tak za pět minut. Široko daleko kolem ní nikdo není,“ řekl nadporučík, který hleděl na druhý malý monitor, který byl na palubní desce. Na něm viděl díky mikrokameře, co byla zabudovaná v miniletadélku, jenž na dálku ovládal, širokou oblast kolem místa, kde mělo dojít k otevření průchodu mezi dvěmi světy.

„Zdravotníci tam budou za chvíli.“
„A já taky,“ pronesl Vincent, který seděl v letícím automobilu i s dvěmi zraněnými muži.

 V prostoru mezi dvěmi skálami, co spojoval oblouk, jenž vypadal, jako brána se zajiskřilo. Zároveň se vzduch počal vlnit, načež se objevila roztočená spirála táhnoucí se do nekonečna. Pak se objevilo několik postav v tmavých uniformách se zakrytými obličeji, které svíraly v rukách zbraně. Ty se rozestoupily dokolečka. Po chvíli spirálou prošly další postavy s nosítky, za nimiž následoval plukovník Davidson. A vzápětí spatřili letící vozidlo, které se hned sneslo na zem.

„Rychle vytáhněte ty dva muže!“ řekl plukovník. A poté stále v bezvědomí se nacházející podplukovník Novotný byl i s kapitánem Skácelem odnesen na nosítkách otevřenou bránou.

„Vy jste zraněn!“ vyhrkl Davidson, když si všiml, že mu stéká pramínek krve po ruce.

„Je to jen škrábnutí. Objevili se tam dva Němci na motorce. Zpacifikoval jsem je uspávacíma střelama a odklidil jsem je i s motorkou mimo silnici,“ řekl mu nadporučík, zatímco mu jeden zdravotník začal ošetřovat poraněné místo.

„Už jsem zařídil, aby byl major Pokorný odvolán z dovolený. Nejrychlejším možným způsobem se sem dostaví. Ty bedny musíte dostat do bezpečí.“

„Ano pane. Ty dva vojáci se probudí až za pár hodin. Potřebuju jen jakýkoliv nákladní auto. Z toho převrácenýho náklaďáku ty bedny vytáhnu paprskama. Prostě stejným způsobem, jak jsem je dostal z toho vlaku. Energie v akumulátorech mi bohužel neumožní, abych ty bedny za jejich pomoci donesl až sem.“

„Dobře. Snad už nehrozí žádná komplikace. Nechám bránu otevřenou jen pro multimediální komunikaci. Zanedlouho bude tady svítat. Musíme sehnat vhodný historický náklaďák. Jiný by mohl vzbudit pozornost. A to je poslední co potřebujeme. Vraťte se na to místo a buďte stále ve spojení!“

„Ano pane!“ řekl Vincent a nasedl do auta, zatímco plukovník i ostatní muži vstoupili do roztočené spirály.

KONEC ČTYŘICÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI