v permanentním nádechu

tady je otázka, kdo jsou ony personifikované sny .))

abych zase rozvninul debatu tak snad jedine grhmble!

tak jo hezky vonej

do pilin jó, tam by to bylo nádherný

kam do chce...

jó do odpadový roury..

zapadlo...

vyhynulo to? co?

...tohle vse uz je pryc...

to mě hrozně baví přečíst si třeba obrysy obětí vystřižených z padáků a znova a říkat jů a pak jůů a pak jůůů takový by měly básně být

no, prave podla mna je zovreta

Možná máš pravdu, dokážu si představit, že když na takovouhle báseň přijde člověk patřičně naladěn, užije si. Pak tu jsou dvě strany mince: 1. strana: Surrealistická báseň nemusí být nesoudržná, rozcapená, blafnutí co nejvíc významů přes sebe. Taková je špatná. 2. strana: Dá se vnímat jako jedno sebestředné paradigma, které se roztahuje s každým dalším významem. V tom je úžasná. Promiň, z-osmi-větrová, jestli ti tu pod dílkem děláme nepořádek. Jindy se tomu dá říkat diskuse. PS: Až tam skutečně nepatří, když jsem četl tohle, neznal jsem její žádnou jinou, proto "až".

Marian, az? To je skor otazka vkusu, ze. Aj dali kreslil tak, ze tam nahnacal mrte veci a brutalne ich vykreslil a jak to vyzeralo... Mne to pride, ze tie obrazy, vyznamy, v clovek spustia snuru myslienok a nutia ho prechadzat to znova a znova a jak by som to povedal...:) ...oveju ho z osmich sedmin:)

Až surrealistické, na můj vkus přespříliš přehlceno obrazy, takže čtenář prostě sand ani dovnímat nemůže. Jako výrazná místa vnímám "zakopanej..." a "mokrejch..." především pro to, že znovu nabudí pozornost čtenáře, která je trochu převálcovaná hustotou významů. Tudíž formální fígl si pohrál hezky s obsahovými.