Lhář

Pramínek vlasů mu zahalil tvář,
myslel si, že nepoznám, jaký je lhář.
Ruce si po chvilce pod látku schoval,
i ten nejkrutější člověk by se nad ním slitoval.
Refrén:

Proč žít, když život je tak krátký,
a neexistujou dohody.
Přejdeš jenom kousek lávky,
a pak stejně spadneš do vody.

Divím se jemu, on to nemá zapotřebí,
ničit si tělo věcmi-jménem drogy.
nechce se mi věřit v záhrobí,
věřím, že setkáme se v nebi.
R:
Zvednu se ze židle,dám mu pusu,
jsem otřesena jeho osudem,
hned jak odejdu, zabouchnu dveře,
zůstal tam sám,zdrcen studem...