NEBE NAD SOMMOU-17

Kulomet v přední části jednoplošníku Fokker chrlil proud olova, přičemž se německý pilot díval přes jeho mířidlo na Airco, jenž letělo před ním. V jeho kokpitu seděl poručík Robert Fantes, který měl pootočenou hlavu a viděl střílející nepřátelskou žlutou stíhačku. Současně strhl ostře letadlo do strany, přičemž se do podpěr, co se nacházely mezi levými křídly, zaryly kulky. Úhybný manévr mu vyšel, ale vzápětí se s ním Airco dostalo do vývrtky. V tu chvíli se mu zatajil dech, načež s vytřeštěnýma očima hleděl na přibližující se roztočenou krajinu a řeku.

 Pilot ve Fokkeru se rychle stočil za ním a naskytl se mu pohled na padající dvojplošník, točící se kolem své osy.

„Tak jsem tě dostal,“ pomyslel si.

 Ve stejnou chvíli si Fantes uvědomil, že řve. Hladina řeky Sommy se hrozivě přibližovala, načež on začal přitahovat řídicí páku k sobě. Jen několik metrů nad hladinou řeky se mu podařilo Airco vyrovnat, což německý letec užasle sledoval. Fantesovi stékal pot z čela i po zádech, ale rychle se rozhlédl kolem sebe. A zavčas postřehl Fokkera, jak se ze zadu spouští na něho. Nelenil a prudkým stoupavým manévrem do strany se ocitl výše a nepřátelský stíhač střílel do prázdna. Okamžitě s Aircem  učinil ve vzduchu půlkruh, po němž se dostal za německé letadlo. Jeho pilot pohotově provedl úhybný manévr, při kterém na něho Fantes vypálil krátkou dávku a sprška kulek zasáhla zadní horní část Fokkeru.

 Německým vojákům ukrytým v lese se vzápětí naskytla podívaná na divoký souboj dvou stíhaček odehrávající se nad vrcholky stromů.

  Po jednom z mnohých manévrů se Fantes ocitl jen několik metrů od německého letounu, načež pohnul řídicí pákou tak, že v kruhovém mířidle uviděl pilota. Stiskl spoušť a zároveň postřehl, že Němec pootočil hlavu. V následující vteřině se mu naskytl pohled na to, jak se mu krvavě rozprskla hlava zasažená kulkami, přičemž se větrný štítek zbarvil do ruda. Ve smrtelné křeči pilot Fokkera přitáhl řídicí páku k sobě a ten se v krkolomném kolmém letu mihl těsně před Aircem. Pak se zvrátil dolů a začal padat. Fantes strnule sledoval, jak letadlo dopadlo u břehu řeky do koruny velkého stromu, rozlomilo se a jeho větší část se zřítila do vody. Teprve pak si uvědomil, že dosáhl svého prvního sestřelu. Zároveň mu došlo, že nemá na své první vítězství žádného svědka, a tak mu nebude Fokker přiznán.

 Frontovou linii přelétl s povážlivě vyprazdňující se benzínovou nádrží, ale na letiště zdárně doletěl. Na jeho ploše byla už letadla těch, co se vrátili z bojového letu. A Fantes hned věděl, že některým se střetnutí nad mostem stalo osudné.

„Roberte! Už jsem si myslel, že si tam taky někde zůstal!“ vyhrkl na něho nadporučík John Elliot, jemuž se pro jeho velkou postavu přezdívalo Dlouhán.

„Zabil jsem pilota Fokkeru! Rozprskla se mu úplně hlava!“ vychrlil ze sebe pobledlý a zpocený Fantes.

„Tak to určitě nebyl hezkej pohled. Hlavně, že von neměl takovou dobrou mušku. Nad tou řekou se strhla pěkná mela. Byl tam celej houf Hunů. Dva jsem asi dostal.“

„Mám dost. Spadnul jsem při tom souboji do vývrtky a těsně nad řekou jsem se z ní dostal. To byl strašnej pocit, když jsem padal.“

„Napiš hlášení a pak tě zvu najedno. Pro dnešek máš ty i tvoje letadlo vodlítáno,“ řekl mu Elliot a oba vykročili k budově na okraji letištní plochy.

KONEC SEDMNÁCTÉ ČÁSTI