Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRYCHLÁ SMRT - vzestup a pád jedné party
Autor
trent.
Krátká historie jedné slavné party z Mostu.
I. Rychlá smrt – zlaté časy
Když jsem prováděl něco jako vánoční úklid (vlastně jsem si jenom vyklízel poličku) našel jsem mezi mnoha starými sešity a papíry, můj starý zápisník do kterého jsem si jeden čas zapisoval výpravy, které jsem podnikl s naší starou partou R.S.
V zápisníku jsem našel popis cesty na Zlatník, která se uskutečnila v pátek 21. prosince 2001.
Bohůžel zápis není úplný a tak nemá cenu ho sem dávat.
Dám sem však jiný popis výpravy a to výpravy na Želenický vrch, která se uskutečnila 25.12.2003 – byla to poslední skutečná pěší výprava.
Nejdříve však něco z krátké historie R.S. . Tato parta vznikla někdy koncem devadesátých let. Její název vymyslel G, který byl spolu semnou a T, zakládající člen této party.
V prvních letech existence party jsme podnikli několik výprav po okolních kopcí, i když první skutečný kopec jsme se rozhodli dobýt až před vánocemi 1999 (myslim) a náš pokus bohůžel, kvůli nedostatečnému vybavení (byla strašná zima), ztroskotal.
Po pár měsících jsme však Špičák stejně dobyli.
Potom to úspěchu jsme začali plánovat výpravu na vrch Zlatník. Tato výprava se nám však stala osudnou.
II. Zlatnické fiasko - začátek konce
Na tuto výpravu jsme se vydali někdy koncem jara v roce 2000. Velitelem výpravy se zvolil G, který o sobě prohlašoval že zná cestu (což se však nepotvrdilo). Navíc sme zvolili den kdy bylo docela velký vedro a jelikož jsem to podcenil, nevzal jsem si žádné pítí ani jídlo. Ze začátku se to vyvíjelo dobře ale problém nastal když jsme stanuli pod kopcem a G nevěděl kudy dál. V lese jsme navíc narazili na kus krávy, která vysela na stromě. Vedro a žádná voda ani jídlo udělalo své a podrylo morálku družiny. G se snažil najít cestu, ale mezi tím jsem se já a T rozhodli k návratu. To ale nesl G nelibě - zdáse že i na něj vedro zapůsobilo, protože po nás začal házet kameny s úmyslem nás přimět k návratu. To se mu ale nezdařilo a tak jsme se nakonec všichni tři rozhodli pro návrat domů.
Problém byl v tom že jsme nevěděli kudy. Jediná cesta vedla přes hnůj, který se ale zdál vysušený. Proto jsme se rozhodli vydat se tudy. Přelezli sme malý eletrický plůtek a dali se do běhu, protože stádo krav na nás začalo bučet a vypadalo to že se za námi rozběhnou.
První běžel G a podařilo se mu hnůj přeběhnout aniž by se zabořil a tak jsem se vydal za nim. Z počátku to bylo v pořádku hnůj se propadal jen minimálně a já už byl skoro na druhým konci, když za sebou zaslechnu volání T. Otočim se a zpatřim ho jak je zabořen v hnoji a loví botu která se mu vyzula a ted pomalu klesala na dno. Vrátil jsem se pár kroků zpět a vytáhl jsme mu botu. Díky tomu jsem se probořil jednou nohou a celou botu mi pokryl hnůj. T si zatim vytáh svojí druhou botu, která mu také zapadla a potom se v ponožkách přebrodil hnojem na druhou stranu kde čekal G.
Vedro, žízeň, hlad a všudypřítomný pach hnoje udělal své (opět) a při cestě zpět se strhla osudná hádka, která přerostala v ostrou výměnu názorů mezi G a T. T, Govi vyčítal neschopnost ve vedení výpravy a dával mu za vinu jeho zahnojení. G připouštěl část viny ale hlavní podíl, na Tově zapadnutí do hnoje, přičítal jemu a jeho velké hmotnosti - což mělo za následek ještě větší vyostření hádky a nakonec rozhodnutí T odejít z RS.
III. Výpravy ve dvou aneb Prozatimní křídlo R.S.
Po několika měsíční krizi jsme se s G rozhodli vydat se znovu na vrch Zlatník a konečně ho zdolat. Což se nám - po strašlivém pochodu v nelidském vedru a po brutálním výstupu na kopec skrz trní a různé roští – podařilo.
Ani tento úspěch však T nepřesvědčil, aby se vrátil do RS. Rozhadli jsme se s G proto že se vydáme na další výpravu tentokrát v zimě a pokusíme se zdolat kopec hned na první pokus.
Vybrali jsme kopec Želenák, který je o něco dál za Zlatníkem. V poslední den školy, 21.12.2001. Jsem se já a G vydali (já místo školy, G měl volno) na tuto výpravu. Po dlouhých útrapách jsme vrch dobyli a to hned na první pokus. Při cestě zpět nás sice zastihla brutální zima a z Obrnic jsme museli jed autobusem, ale přesto to bylo poprvé co jsme zdolali nějaký kopec hned na první pokus.
Po této výpravě však následujou dva roky bez výprav. A také faktický zánik RS.
Přesto jsme se opět o vánocích 2003 rozhodli znovu oprášit starou slávu RS a vydat se znovu na Želenák. Tentokrát s námi šel i T a nový kámoš L.
IV. Poslední výprava - konec RS?
Želenický vrch – 25.12.2003
Ráno jsem vstal brzy. Dopoledne jsem poslouchal kazetu Linkin park, kterou jsem dostal k vánocům, i když jsem tim porušil sedmou zásadu (Zásady správného writera a zálesáka, 7. HIP-HOP bude muzika tvá nebudeš mít jinou muziku kromě této).
Po obědě jsem si zbalil potřebné věci (pití, tatranky, rohlík a vodku) do batohu a vyrazil jsem pro T. Potom jsme oba dva šli pro L, který se sice cukal a řikal že jeho máma řikala že je venku -10, i když bylo něco kolem nuly možná víc. Nakonec však stejně šel a tak jsem šli pro G. Na něho jsme jako vždy čekali minimálně půl hodiny.
Nakonec jsme však vyrazili přes louku za Intersparem a pak po silnici kolem Vtelna. Ze silnicí jsme odbočili na další louku a směřovali k malému lesíku, který vypadal jako srp, nebo kosa (podle G). Když jsme prošli lesíkem a přešli silnici, ocitli jsme se před Obrnicemi, i přes počáteční obavy jsme jimi prošli bezúhony. U Patokryjí jsme se na chvíli zastavili u zamrzlého rybníku, na kterém jsme se klouzali už při naší první výpravě na Želenák. Potom jsme pokračovali přes další louku a najednou jsem před sebou na malém vršku viděli posed. Rozhodli jsme se že to bude místo naší první přestávky. Posed byl naštěstí prázdný a tak jsme se v něm mohli nerušeně nasvačit. L byl velmi unaven, což doprovázel vulgárními poznámkami na adresu G i nás ostatních.
Po svačině jsme se znovu vydali na pochod přes měnší roští, které jsme ale nakonec prošli i když nám to zabralo velmi mnoho ceného času.
Potom jsme se vydali přes pole kolem Zlatníku. Před námi se oběvil další posed a tak jsme se rozhodli udělat druhou přestávku. L byl už na pokraji vyčerpání a táhnul se několik desítek metrů za námi. Bylo jasné že výstup nezvládne a tak jsme přemýšleli co dál. Padali návrhy jako třeba ho poslat domů, nebo ho umlátit kamenem a zakopat v lese, ale nakonec jsme se rozhodli dát mu čaj do kterého jsme nalili trochu vodky.
To postavilo L na nohy a tak jsme se mohli pustit do výstupu na kopec. No nebyla to žádná legrace ale po maximálním vypětí všech sil, jsme se dostali nahoru a zdolali tak po druhé v životě Želenický vrch.
Vypuklo nadšení a po odpálení dýmovničky (kterou jsem měl sebou) a uložení našich jmen pod kámen, jsme vyrazili na zpáteční cestu.
Jak to tak bývá tak nás na zpáteční cestě zastihle krutá zima a navíc sněhová bouře.
Ale i přesto se naše družina dostala v bezpečí a zdraví domů (až na L který hned poté onemocněl).
Byla to možná nejlepší výprava RS, ale i přesto to nezabránilo zániku této slavné party.
V. Co bude dál?
Od slavné výpravy (na Vánoce 2003) jsem se účasnil pouze dvou výprav, ale ty už nebyli takové jako ty předešlé. První byla v dubnu 2004, kdy jsme s G a L šli do dolů a potom na vrch Špičák a ta druhá, s G a T - při které jsme poprvé zdolali Milešovku (2005). Byla to první motorizovaná výprava a taky první která byla zdokumentována digitálním fotákem. Přesto však se tyto výpravy nemůžou rovnat tim předešlím z jednoho důvodu.
Půvab výprav nespočívá pouze v dobytí kopce ale také ve výpravě samotné. Ve strastiplných pochodech, prolézání křovisek a trní, mrznutí v posedech, zahnojení atd. - toto je to co je na výpravách to důležité - skutečná romantika výprav.
A to je taky důvod proč jsem se těchto výprav účasnil.
Pomalu se blíží vánoce 2006. Je to už tři roky od slavné výpravy. A zdá se že ani tyto vánoce nebude oprášena stará sláva R.S.