Armáda ve společnosti

               Armáda ve společnosti

                Jsem v armádě České republiky zaměstnán již přes šest let a je pro mne samotného zajímavé, jakým způsobem  se můj postoj k této profesi měnil. Kde jsou ty roky, kdy jsem věřil v armádu jako poslání, smysl něco výjimečného na co bych měl být náležitě hrdý……Vždyť jsem jako malý a dospívající chlapec sledující nával akčních filmů, neohrožených hrdinů od speciálních jednotek, vítězství dobra nad zlem, to vše  jsem to vnímal jako “to pravé”.A pak nastal čas odvodu, povolávacího rozkazu a nevěřili by jste, já jsem se těšil. První konfrontace naplnila mé představy - příslušníci 43.výsadkového praporu byli zjevně motivováni minimálně stejně jako já.

                Teď ve svý sedmadvaceti letech mám o armádě trochu jiné mínění. Nemyslím, že bych měl být hrdý na to, že jsem výsadkář a už vůbec ne, že by bylo dobré podrobit si všechny národy, které nemají tu “prvou kulturu” nebo spíše které se nesklonily před panem Bushem. Ano, dnes se můžu zasmát nad tím jak může být mladý člověk ovlivněn mediálním okolím a neuvědomit si, že nejde o hrdiny, vítězství dobra nad zlem, dobrodružství ale docilování tak zvaných vyšších politických zájmů (ekonomických)?? Kde se voják stává pouhý nástrojem moci, silou která je dobře vycvičena a vyzbrojena.

                Prošel jsem Balkánskými misemi jak v Bosně tak v Kosovu, kde jsem si sám před sebou obhájil správnost nasazení vojsk NATO a viděl plody naší práce, ale taky jsem poznal jak vypadá smrt, hrůzy války a nesmyslnost vraždění pod vlajkou Nacionalismu.Tady se nabízí odpověď na otázku zdali je třeba armádu spojenců, kteří by mohli včas a v počátku místních konfliktů zasáhnou jako velký bratr dohlížejíc na mladší, menší sourozence. Kde je ta hranice objektivního pohledu ? Kdy je třeba včas zasáhnout, kdy je lepší se nevměšovat do cizích záležitostí ? Je nepochybná potřeba být součástí  Evropy,  paktu obrany která zajistí stabilitu v Evropě snad i ve světě pro naší budoucnost a budoucnost dalších generací je jenom na nás jaké si budeme volit představitele do struktur Evropské rady a jakým směrem se bude ubírat politika velmocí. Toto je můj osobní pohled o kterém bych  mohl dál sáhodlouze povyprávět a třeba by se jevil jinak než doposud. Závěrem něco o smyslu života -a jak se to týká mé úvahy? Zcela konkrétně. Uvědomuji si sám sebe a mívám utkvělou představu osvícení co se týče smyslu života. Není to armáda, není to úspěch v práci a už vůbec ne ležet někde v blátě pod palbou s otázkou jestli to je to co opravdu chci? Ne, můj smysl života je milovat svou ženu,vychovat děti a radovat se ze všedních radostí. Nechci zažít situaci, kdy bych musel použít zbraň i když jsem na to prakticky připraven.Jsem pacifista ? 

                 Politicky se nemůžu ztotožnit s angažovaností České armády v některých lokalitách ve světě a těžko si dokážu představit svou účast na těchto akcích bez toho aniž bych sám věřil ve správnost věci. Proto svou další armádní budoucnost ze zdravotního a především z výše popsaného hlediska v armádě vidím jako službu u záchranných útvaru Civilní ochrany, kde bych   mohl uplatnit svůj dosavadní výcvik pro nepochybně dobrou věc.

                                                                                                                                                                                                                   P.e.t.e.