Krasavice

Chceš něco podat, líbezná?

Sedíš sama ve věži, nad kterou krouží labutě.

Nejsi z pohádky, nejsi princezna.

Ale mám tě rád.

Omdléváš bolestí, ale já ti nemohu dát lásku, má sladká Edith.

Držím tě v náruči a konejším.

Stírám tvé slzy modrým batikovaným šátkem.

Pojď už domů.

Holubi tě čekají, aby ti rozklovali duši.

Klečíš na chodníku, v černém, kabátě a zářivě červeném baretu.

Ten šeřík ale páchne, viď?

Ne, tak tohle se nepovedlo.

Zdálo se mi o tobě.

Rozkvetla jsi, dozrála a opadala.