Cesta v kápi

Touláš se světem

zahalen

v mnichovské kápi,

Kráčí

tvé kroky vstříc budoucnu,

mlhu

večera svorně rozráží

s kuráží

mladého života. Pod maskou

zahalenou

tvář máš a na nic nehledíš.

Víš,

že vždy půjdeš vpřed.

Vřed

hnusný a zkysaný jsi pro lidi.

Nevidí,

co je v hábitu.

Logiku

nechápou, nehledají rozhřešení.

Uvědomění

člověka ztrácí se v mlze,

skrze,

kterou ani odvážné kroky

roky

dlouhé neprojdou.

Svatbou

svojí s rozumem a duší.

Kuší

zničíš ohavné páry nad hlavou.

Otevřenou

novým nepoznaným citům.

Podmětům

k žití jsi otevřený.

Skleněný

je ale život.

Pochod

ke smrti hraje ti.

Letí

nad tebou holubice,

více

než láska tě čeká,

láká,

volá k sobě.

Ve zhoubě!

Zkaleny oči své!

Nemocné,

prašivé, nastrčené holoubě.-

Tobě dochází na mysl,

úmysl

čí hnusný to je!

Postoje nemají! Závidí.

Chtiví

zastavit mladé rozlety,

skety

chtěli by hned.

Med

použít, natřít jím tvůj ret.

Leť!!!

Říct s úsměvem.

Chlebem

obdarovat. Znamením pozdraven.

Ven!!!

Utíkej pryč!!-

Bič

mají za zády.

Kaskády

vodopádů hledí do dáli,

Povstali!!

Mrtvým ustrnutím slyš!

Poletíš!

Vstříc…….-