Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTsunami
Autor
Manoloh
Tsunami . . .
Do dne nového příroda se budí . . .
Moře s pláží pohrává si,
vlnky jemně písek hladí. . .
Jitřní Slunce vstává . . .
Moře, písek něžně líbá,
paprsky pláž zahřívá.
V majestátném klidu rána
tváře spáčů lehký vánek
teplem ovívá.
Nové jitro se Sluncem se snoubí,
jako každý den vždy nad ránem.
Nový den se rodí . . .
Bezstarostný smích již rozléhá se pláží . . .
Radost nad pohodou žití
zdánlivě nic neruší.
A přec smrt poblízku číhá,
při zrodu dne ji nikdo netuší . . .
Moře zatím zradu chystá . . .
Radost, pohodu i zemskou krásu
posléze svou silou zlobně rozruší.
Přívaly vod, vzduté vlny . . .
Moře přestává si s pláží hrát . . .
Radost a smích střídá pláč dětí,
rozléhá se křik a nářek žen . . .
Bezmocnost mužů, beznaděj,
jen živel běsnící . . .
Moře, které dary dává
rázem v prokletí se promění.
Není úniku! Smrt blíží se!
Vše živé dravé moře chvátá zatratit . . .
Pláč dětí,
křik a nářek žen,
marný boj mužů se živlem . . .
V chvátajícím stínu smrti,
moře, místo štědrých darů,
náhle požaduje oběti!
Zůstává jen zubožená zem . .
Pláč! Křik! Nářek!
Marný boj po krátké chvíli ustává . . .
Vše živé moře s pláže smetlo . . .
Vidět jsou jen pouhé trosky,
mrtvá těla, hrůza, strach í dojetí.
V stínu smrti ticho ponuré se rozhostilo . . .
Moře opět s pláží pohrává si,
vlnky znovu jemný písek hladí,
chladná voda omývá své oběti.
Místo radosti a smíchu
vládne pláží utrpení,
smrt, žal, bolest, bída . . .
Chmurné zvěsti celým světem proletí.
Lidstvu světa
srdce zármutkem se svírá . . .
V stínu smrti opět nový den se rodí . . .
Ve znamení naděje,
že lidské žití nikdy,
nikdy neumírá!