Daidalos

Dívám se jak Slunce hladí Zemi zlatým deštěm Proč? Když z mého nitra se roztéká tma do černých kaluží a hrozí zaplavit svět Proč jsi vrazila do mého srdce Amorův šíp a do zad dýku? Pak jsi odešla a mě nechala dál se motat opilého zoufalce na tom obrovském kolotoči života Ať se vrhám na kteroukoliv stranu vždy jen zapadám hlouběji do bahna osamělého žití Vrátíš se? Je tolik možností a vynálezů Vlaky Auta Telefony Pošta A srdce Říkala jsi, že ho nemám Měla jsi pravdu Vložil jsem ti ho do dlaní Netiskni tedy tolik ruce a dovol mu ať s Tvým si zajamuje Pak vyjdi na balkón a pohlédni nahoru Jak Daidalos překlenu tu propast na křídlech naděje

---