Světýlka

                                               Světélka

Zastavuji se na tomto kouzelném místě a vychutnávám si tichou atmosféru podzimní noci, jako obvykle když den předává vládu noci,ale i když noc propuká v chladivou tmu. Opírám se o zohýbané zábradlí.

            Dívám se, jak se pode mnou hemží lidstvo a auta se snaží dostihnout čas,který někde zapomněla. Někdy se ozve nevraživý zvuk klaksonu,který označuje nervózního řidiče. Taktéž pozoruji lehkou mlhu,jak se plazí v nížinách a snaží se vyšplhat po vstřícných svazích na hřebeny kopců.Slyším tichý šepot větru v barevných lesích.Řeka přidává svoje šumivé akordy do symfonie nočního okraje města.Šum aut mi zde připadá,jako šeptání malých neposlušných dětiček na nádherném hudebním koncertě,jehož krásu nedokáží ocenit.A já je pozoruji a tiše se zlobím,že ruší něco tak mizivého a jemného.

            K symfonii se přidává neopakovatelný zážitek z pohledu na muzikanty,a hudební scénu. Temná místa lesa občasně protkána stužkou mlhy, odrazy všude přítomných světel na

čarovné říční hladině, rýha osvětlených cest, ale i samotná světýlka podtrhují kouzlo okamžiku prožitého na této scéně.

            Světýlka. Spousty se jich hemží, bliká, mění barvy, každý by si určitě vybral to své, které by měl rád. Ale to už zaostřuji a rozeznávám jednotlivá okna domů a panelových bytů,nebo také v dálce pozoruji ohavné,blikající žárovičky vánočných ozdob.

Velké,oranžové světelné body se změnily na lampy pouličního osvětlení. Tyto všelijaké rozdílné body ve mně vyvolávají spousty otázek a moji fantazii nechávají doširoka otevřené dveře možností. Co třeba támhle? Plouží se tam nějaký šedý stín.Měl asi těžký den,nebo se mu něco stalo? V jednom okně se někdo snaží zatáhnout závěsy.Dělá to proto,že na něj čeká nějaká slečna,nebo chce jít spát? Na co asi myslí? Tyto otázky ve mně probouzejí další vodopád otázek,odpovědí,představivostí, ale i obyčejného bloudění v zákoutí naší spletité mysli.

            Toto místo mě vždy naplňuje energií,pocitem vyjímečnosti. Ale už tu stojím dlouhou chvíli a v tomto počasí sem už hodně promrzlá,naposled prolétnu pohledem po úchvatné krajině a rychlým krokem jdu za svými cíly.Možná mě to nijak nezměnilo,možná že ano,ale vzpomínka na tu nádheru ve mně zůstane navždy.