PARALELNÍ SVĚT-46

Nadporučík Mirek Vincent seděl v letícím automobilu, který měl kolem sebe ochrannou clonu proti spatření. Zanedlouho doletěl nad silnici v místě, kde byl její kraj utržený. Ten se utrhl pod nákladním vozem, v němž byly bedny se zlatem a cennými věcmi. Náklaďák se nacházel převrácený v potoce mezi kmeny stromy a nadporučíkovi se z něho podařilo vytáhnout zraněného podplukovníka Novotného s kapitánem Skácelem.

„Pane plukovníku, máte zprávy o zdravotním stavu kapitána a podplukovníka?“ otázal se Vincent do mikrofonku.

„Nejsou v ohrožení života,“ uslyšel v mikronaslouchátku hlas plukovníka Clárka Davidsona. Ten s ním byl ve spojení přes bránu do jejich světa, která byla otevřena jen pro multimediální přenos.

„Tak to je dobře. Tady se zatím nic nezměnilo. A jak jsem předpokládal, tak energie v akumulátorech pro vlečné paprsky je na minimu. Budou se dobíjet několik hodin. Chtěl jsem ty bedny postupně přenést na místo, kde bych mohl bezpečně dosednout s vozem. A pak postupně jednu po druhé dopravit k bráně,“ řekl při pohledu na jednu ze dvou malých obrazovek. Na ní byl z ptačí perspektivy přenášen rentgenovým viděním obraz z mikrokamery, co byla na miniletadélku. To na dálku ovládal a díky němu měl přehled o lesnatém kraji.

„Pane nadporučíku, už se nám podařilo kontaktovat majora Pokorného. Byl odvolán s dovolený a v nejkratším možným termínu bude u vás.“

„To je potěšující. Náklaďák, který bude pasovat do týhle doby, jste už sehnali?“

„Intenzivně se na tom pracuje. Za jak dlouho se probudí ty dva Němci, jak jste je uspal?“

„Tak zhruba za sedm hodin,“ odpověděl, přičemž jedním tlačítkem zaměřil mikrokameru na místo, kde se pod strání nacházela motorka s vozíkem. Přitom též spatřil dvě nehybné ležící postavy německých vojáků.

 Uběhlo několik minut a na obrazovce se rozblikala červeně postava, která se prodírala lesním porostem. Nadporučík hned zbystřil pozornost a nasměroval mikrokameru tak, aby detailně onu osobu snímala. Brzo rozpoznal muže s košíkem, v němž měl houby.

„Pane plukovníku, v lese se vobjevil houbař! Je jen několik set metrů od místa, kde je náklaďák a ta motorka s těmi Němci!“ řekl do mikrofonku a začal tušit další problémy.

„Uspěte ho jako ty vojáky! To je rozkaz! “

„Provedu. Ale nechat ho tady ležet v blízkosti u těch Němců nemůžu. Budu ho muset někam vodvízt.“

„To je samozřejmý. Hlavně ať nic neobjeví!“

„Přistávám na silnici. Nikde jinde ve vokolí se nedá,“ pronesl Vincent, načež kolem vozu zrušil onu clonu a rychle vystoupil. Pak dálkovým jí ovládačem obnovil, aby poté naprogramoval auto tak, že se vzneslo a zůstalo viset několik metrů nad silnicí. Poté přiložil dlouze ukazováček na horní část hodinek a sklíčko nad ručičkami zčernalo. Vzápětí se v jeho prostředku objevil modrý bod, který představoval jeho a současně v levém okraji sklíčka se pomalu pohyboval červený bod. Ten představoval onoho houbaře, přičemž oba ony barevné body spojila bílá přímka a na ní se ukázalo trojciferné číslo. To představovalo kolik metrů je mezi nimi. Vzápětí nadporučík svíral v ruce pistoli, na niž si nastavil tichou střelbu a střílení uspávacích střel. Za okamžik doběhl k okraji silnice a záhy se ocitl na svahu. Ten se však náhle pod jeho nohami utrhl a on ztratil rovnováhu a při pádu se praštil hlavou o kámen. To mělo za následek, že se mu zatmělo před očima, načež ztratil vědomí. Poté se bezvládně kutálel a zarazil se až o velký kmen stromu.

KONEC ČTYŘICÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI