Láska pokoje

Taková lehce fantastická

Jsi sám.
Zdá se jako by jsi byl pokojem objímán.
Stěny tě nežně uchopí do cihlových rukou svých.
A ty zakusíš bolest tichou.
Tisíc jehel v jemné kůži.
Ostré jako trny v růži.
Omítka se lehce sdrolí.
Kolem tebe zmizí okolí.
Pohlcen láskou v prach.
Jsi kdysi neznal strach.
A však teď se bojíš.
Trochu vzduchu do plic lovíš.

Nic nedostaneš.
dýchat už  nemůžeš.
stála ti ta láska za to?
Tak zeptal jses proč.
Tak ptal?
Je ti teď jako bys někoho zabil a udělal jsi to sám.
V cihlových rukách objímán.
S láskou na rtech.
V deliriu mimo tento svět.


Těžko mi zvládneš ještě říct, jaké to vlastně bylo..
Já jsem sám.
Tady ne pokraji pokoje.
Vzdávám se bez boje.
Vím, že je to jen tvoje.
Nechci se tam plést.
Vidím, jak si tě chce do omítky vplést
a udělá to vše pro tebe.
Tak jako ty pro ní.
Z lásky k ní


Nechceš už nic.
Protože netušíš, co je co.
A to je jen v tobě.
V srdci láska pokoje.

Chybí ti vlastní vědomí.

---