Na dně kaluže

Co bych sem měl asi tak napsat?

Slova,Věty,Fráze?

Ne.

Napíšu své pocity ať už si kdokoli a myslíš si cokoli.

Píšu „ať už si kdokoli“ a přitom myslím pořad jen na tebe,

Není už to samo o sobě pošetilé a povrchní?...Pryč s povrchností…

Někdy si říkám jestli jsem tě vlastně hoden.

Jestli jednou někdo nepřijde a nesundá ti roušku tvých vlastních představ.

Chtěl bych se smát ale nejde to.

Nevím proč, možná je to strach co mi tak svírá hrdlo.

Chci věřit v lásku ale bojím se zklamání,

Asi v tom je ten problém, dělám se silným a přitom jsem ten nejslabší.

Obdivuji tvou statečnost, zároveň obdivuji to že dokážeš odkrýt své prohry.

Možná že i v tom je ta statečnost skryta. Obdivuji také to jak dokážeš potlačit své vlastní já ve prospěch druhého,jak se snažíš pomoct ikdyž máš sama problémy. Obdivuji tvou schopnost snít a žít. Obdivuji tě…

Děkuji žes mi dala kousek ze svýho srdce naplněnýho láskou a pochopením pro druhé lidi.

Děkuji žes mi dala odkrýt kousek z tvého nitra a budu se snažit dál a dál získat tvou důvěru.

Ikdyž je to těžké půjdu za tím tak dlouho dokud mi nebudeš věřit víc než sama sobě.

Vím,trochu naivní…

Chci jít dál, chci jít dál a blíž,chci jí dál a blíž k tobě. Chci proniknout do tvé mysli, do tvého srdce tak jako ty jsi pronikla do mého,mého do té doby chladného, chladného srdce do doby než jsem tě poznal. Chci se ti dívat do očí a vědět že nikdo není víc než já, chci abys to viděla i ty v očích mých. Chci se ti podívat do očí a poznat na co myslíš, co tě trápí nebo z čeho máš radost. Chci ti říct že jsem nikdy nebyl tak šťastný jako teď,s tebou,když tě vidím a nešťastný když nejsi u mě a pomyslím na to že jsi s někým jiným. Chci aby nikdo nebyl mezi tebou a mnou, snad jen Bůh který by se na nás díval a s nadsázkou a úsměvem říkal, jsem já tu vůbec zapotřebí? Chci být ostřím tvého meče a chci abys byla mým ovladačem bez kterýho nezapnu televizi,někdo bez koho nic nezmůžu.

Vidíš?už zase…říkám že chci abys byla a přitom si někde uvnitř uvědomuju že to tak dávno je. Víš, je těžké být na někom závislý, zvlášť pro někoho jako jsem já. Je to nepříjemný a zároveň krásný. Navíc si teď uvědomuju že to bez toho prostě nejde.

Vzpomínám na doby kdy jsem mohl říct: Dneska jsem si na tebe vzpomněl. Nyní na tebe myslím ať už jestli jsem tě nějakou tu chvíli neviděl a nebo jsme se rozloučili v 18:47.

Vím, odhaluji své nitro včetně jeho sobeckých zákoutí. Snad jednou dostanu odvahu dát ti tento list číst. Snad dokážu ukrást kousek z té tvé.