Bezútěšná

-Verušce-

Sny nám umírají na úbytě
a bolestem doba ostrouhala hranu
naše srdce sténá, tiše, sytě
opouštíme opuštěnou pána pannu

Do éterů vpisujem svá přání
bylo by lépe se nevidět
setkají se zadaní i nezadaní
na ploché ploše jejich svět

V procitnutí pějem ušlé chvály
novému dni na vrub - dal
staré dny se ptají zdali
má dáti vyrovnáme, aby hrál

Účet, který malujem si do tváří
šminkami na úvěr od Prosperity
pro sladký ocásek za lháři
po nocích čiší z číší city

Po večeři z daní odepíšem objetí
když z těl se vyplavila naděje
jakkoli se snažíme k ní nespěti
smrt na ulici dospí a pak dospěje

Však z novin kouká její běl
a ve zprávách srší každodenní:
Zabit v autě, žel že jel
ztratil bonus - už není, není

Co říká na to svatý, křtěný?
bardové úsměškem mu plivou rým
že naděje je v klíně ženy
a statek můj nebude statkem tvým

A louky, lesy, pole bolí plány
architekta, co čárou dělá planinu
ze země, kde dřív byly lány
prý mění tím svět k lepšímu

Ten bezútěšně vykroužil se zrána
nového věku, jež zatím spí
budoucnost lepší dosud nepoznána
ženou, dítětem a biočipem v ní.

---