DaVinciho rozhřešení

Vynes koš jeho očekávání a vyplň ho fragmenty budoucnosti.

Promítni svůj obraz camerou obscurou a někdo ho obkreslí,
obráceně, jak jsi přišla na svět.

Hlavou dolů říkej pozpátku svá přání, láska si žádá oběti.

V touze po pravdivé perspektivě, vzívej hologram svého vztahu.

Nezapomeň narýsovat úsečku hádek, jejíž konce se protínají v nekonečnu.

Nesmysly podaruj úsměvem a omluv se z pravidelné schůzky s absurditou.

Přestaň se umrtvovat seriály a choď na představení, která vydrží -
dvakrát třikrát za život.

Nedívej se příliš přes vypouklé sklo virtuálna, zkresluje obraz skutečného.

Sny o Paříži a milovaném náměstí nepřesouvej do šanonů na spodních policích,
pozapomeneš.

Letenka do reality je za dva sou, dnes létají i snílci opravdově,
považ.

Klišé o myšákovi, co zaběhl se s myškou, nepřemílej, ty miluješ a odpouštíš.

A konečně, pohrávej si s ostřím života, ale řež vždy od těla,
vždyť nejsi z kamene...