Kytice býlích růží

Jen kytice býlích růží, ve váze broušené

pomník jako by maloval tuší, úsměvy nadšené.

Pláč přátel i nářek rodičů, to jest v bílé růži ukryté

smutek, žal, vzpomínky a oči slzami podlité.

Když objevíš se v mém zorném poli,

Pokoušení srdce, co bolí,

mám ztíženou možnost soustředění.

a časem…… se myšlenky mění.

Jak nápad laskavého člověka,

většinu z Vás poleká.

přítomnost duše a zánik samoty,

mezi černými pomníky se nacházíš i ty.

Působíš tak osaměle mezi těmi starci

škoda jen, že nedal jsi životu šanci.

Tak sám, a přesto milovaný

Pořád tak stejný, tak dávno se to zdá

jen rok….už rok!!!

kytice býlích růží co hrob ti zdobí

Proč, kdo ví ?