Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno
17. 01. 2007
0
2
1072
Autor
Vopice
Hladíš mě po vlasech.
Ne, nepochopils.
Z mých vzlyků se stal monotónní šum.
Zvykl sis.
Já ne.
Já!
Dvě písmena celé mojí existence.
Dobře je znáš.
Přesto je opustíš: Zavolám ti.
Dveře nekompromisně klapnou.
Divím se ti za tu odvahu
naposledy se za mnou ohlédnout do našeho okna.
Vždyť víš, že čekání, až opadne i ten poslední list z horní větve
jen předstírám.
Zamáváš mi.
Tvé břemeno uprostřed skleněného rámu.
Uslzené, zklamané, odhozené.
Víš, že až se v noci vrátíš,
můj obraz tam bude stále.
Jen trochu ztmavne.