Čin z radosti nebo nutnosti?

Čin z radosti nebo nutnosti?

Po jaru přijde zima (vezmi si to jak chceš, ale já to chtěla napsat takhle) a ptáci budou zpívat - jak už to bývá. A kde budeme my? Budeme ještě pořád spolu?  (Upřímně doufám, že ne.)

Všechno bude krásné, slunce to prohřeje. Les bude vonět, to mi věř, a ty budeš pomaloučku víc a víc nesnesitelnější, až mě uštveš a co si budeme namlouvat dovedeš mě tím i k šílenství a pak přijde nový a lepší  zítřek. Ten, na který už tak dlouho čekám. Dalo by se to nazvat zlomem. Ano. Všechno se změní a bude jiné. Vyměníme si totiž role miláčku, protože tohle si už opravdu přehnal. Měsíc v nemocnici. Ze schodů nepadá snad nikdo na světě tak často jako já. Víš  přeci, že já lžu nerada. A navíc ten mladý doktor byl takový sympatický gentleman.

A tak teď opravdu já budu ta trochu zlá, ale jenom trošičku. Přišel totiž můj vzdor a bouře. Měl si to čekat! Co sis myslel, že to takhle bude dalších 20 let?! Nebuď naivní. Jsem ještě mladá a ty tři roky s tebou mě zas tak nebolí.

A tím pádem ti konečně můžu zahrát tu skladbu, která se mi tak moc líbí. A pak možná pochopíš, proč to všechno bylo. Proč je vlastně nakonec i on snědl. A chutnalo mu, to mi věř. Bylo potěšení ho u toho pozorovat. Ano odplata je sladká. Díváš se na mě skrz prsty drahoušku? Vždyť si to měl vědět hned od začátku, že asi nejsem tak úplně normální. Kdo by snesl tolik co já? A nebreč! Nebude to bolet. Mě to tehdy v létě taky nebolelo. Pamatuješ si na to ještě? Mě to straší poměrně často. Musím se přiznat že, hlavně v noci. Ale co se dalo dělat, když ty už si prostě nemohl čekat dál. Víš kdyby si byl při tom aspoň něžný, tak by se to snad i dalo omluvit. Dala by se omluvit i ta asistence tvých kamarádů z fotbalového týmu, vždyť nakonec jsou to přeci jenom fajn kluci. Ale, takhle ne.

Neboj, ještě chvíli a bude po všem. Bude to krásné. Na kterém talíři chceš být naservírován? Proč máš ten výraz? Opakuji ti znovu, že ten výraz ti zůstane. Chceš snad vystrašit mé hosty, mé přátelé? Už si toho špatného napáchal dost. No tak aspoň teď buď hodný hoch a usměj se.

A je konec. Říkala jsem, že bolet to nebude. Jsem přece něžná a citlivá na rozdíl od tebe. A i když si to o mě věděl, přece jen si mi ze života udělal peklo. A tak ti teď dávám sbohem. A věř, že je to navždy.                             (Kele)