Projev

Slova. Na začátku bylo slovo. A bude i na konci. Slovem vše začíná, slovem všem končí. Mnohdy jsou slova silnější než činy. O slovech se nic říct nedá, slova jen jsou. Byly, jsou a budou. Mají tendenci se shlukovat. Jen málokterá si stačí sama o sobě. Potřebují většinou nějaké jiné svého druhu kolem sebe. A tak se hromadí. Jejich počet narůstá a - začínají tvořit spoustu slov. Množství, kopec, mraky, tucty, zástupy. A jak se tak kolem proplétají vlnící se vzduchem, nebo dopadají na papír a na věky nechávají svoji stopu  všem, kdo jsou ji ochotní sledovat. Jsou, byly a budou. Zůstávají papíru nebo paměti, ale pořád přetrvávají. Slova věčná, slova, slova chybějící chybějícím. Slova a slova, nic než jen slova. A já se ptám, kde zůstaly myšlenky? Slova, ach, slova silná, spravedlivá, porazily okovy, vládce, zotročovatele, ty, díky kterým vznikly a teď si žijí nezávisle na nich. Porazily je, teď sklízejí ovoce svého vítězství. Rozpřáhly svou náruč, kterou obepnuly celý svět, pod světlem svobody se začaly množit rychleji než kdykoliv před tím. Och, slova, slova, jak nás mohli přehlížet, jak jsme vás nedocenili.

Ale teď, teď je to všechno jinak. Myšlenky se rozutekly před spravedlivou odplatou. Schovávají se někde schoulené, zmrzlé a hladové, na pokraji vyhubení. Už z nich déle nemusíme mít strach. Porazili jsme je, teď už nikdy znovu nepovstanou, teď už je nás mnoho, teď už jsme velká síla, spravedlivá, utlačovaná, brána jako nástroj, způsob; jaká to nesmyslná degradace. Ale teď jsme si uvědomili naši sílu, naši jednotu, jak se krásně podporujeme. Ovládli jsme tento svět a nebude to trvat dlouho a ovládneme celou Galaxii, celý vesmír, velké nekonečno. Naši poslové dorazí do všech koutů všehomíru, nebude místo, které bychom neovládli. Proplujeme vším a na všem zanecháme stopy. Ano, po našem triumfu tady na Zemi nám již nemůže nic zabránit. Dopřejme si tu radost z překonávání hranic. Po mnoha krutých, ale spravedlivých válkách, po nekonečném zotročování, můžeme konečně roztáhnout svá křídla a rozleťme se do netušených možností, ukázat naši sílu a naše schopnosti, které byly tak dlouho přehlíženy. Ukažme světu, že tu jsme, že jsme schopní, že dřeme a dřeme bez odpočinku, že neznáme únavy by ani jiných strastí, že můžeme být silnější než cokoliv, co bylo před námi.

Ano, pracujme, žijme a množme se, buďme ukázkou jednoty a souladu, buďme příkladem. Nejsou mezi námi tací, kteří by se k nám nepřipojili. Všichni jsme slova, všichni všem věříme, všude se dostaneme. Ne, není to utopie. Tento svět nastane. Tento svět tu bude brzy. Na mnohých místech už to tak je a do těch zbylých koutů se naše osvobození, ano, naše znovuzrození dostává čím dál tím rychleji. Ano, slova, vykročme ke světlejším zítřkům, ke svobodě, vykročme, když už jsme se staly nezávislými na myšlenkách, kdy k úplné svobodě chybí jen krůček. Ach slova, v nás já věřím, my to dokážeme.