Letiště

Bylo krásné sluncem prosvícené letní ráno. Ranní příjemné teploty a krásná viditelnost dávaly příslib horkého dne, úplně stvořeného pro vylétnutí do oblak. Usmála se. Oblékla krátké šortky, tričko, pohodlné boty a vyrazila za dobrodružstvím. Oči jí chránily sluneční brýle, na zádech se mihotal malý batůžek, už jen pití a hurá na kolo.

Cesta k nejbližšímu letišti byla velice příjemná. Vedla mezi poli, loukami a taky velkou částí lesem. Pro ni znamenala cestu, která byla maximálně uklidňující a dodávala její rozpolcené duši nemalé množství energie. Kochala se nádherou krajiny, krásnou letního dne, poslouchala ticho a nechala myšlenky volně plynout. 10 km bylo za ní jako když mávne kouzelným proutkem. Vždycky jí cesta utíkala rychle, ani se nestačila ohlédnout a už projížděla vstupní branou letištního areálu.

Kolo opřela o hangár a rozhlížela se po lidech. Na první pohled by se mohlo zdát, že nikde není ani živáčka. Ale když se podívala i do vzdálenějších koutů letiště, objevila život.

Zašla do hangáru za svými miláčky. Byly oblečení do nočních košilek - jak se tomu na letišti říkalo. Krásná letadýlka. Nádhera! Krásně vyleštěná, zabalená do látkových obalů, aby se na ně neprášilo a nemohly se poškodit. Přejela rukou po "Blaníku" a na dlani, kterou se dotýkala trupu letadla, cítila příjemnou hebkost a jemnost bílého laku. Dlouhou chvíli takhle rozjímala a pak začala z letadel sundávat košilky, aby se mohly připravit na start vzhůru do nebes. Do hangáru přicházeli další lidé, letadla se vytahovala ven na letní zelenou louku a rovnala se do řady, aby nic nebránilo vyrazit na start a vzlétnout.

Měla obrovskou radost. Taková pýcha, když je všechny viděla, jak tam stojí, majestátně, pyšně, a přitom i svým způsobem pokorně. Nikdo by do nich neřekl, jak létat dokáží, jak se chovají ve vzduchu, když stojí na zemi. Ale když už v něm člověk sedí, je to něco úplně jiného. Splyne s letadlem, letadlo ho pohltí a on ztratí hlavu pro něco, jako je létání. Lidi do vzduchu patří, říkal jí "její" pilot. Šťastně se usmála.

Nasadila si padák, brýle a  svoji oblíbenou mikinu a vyrazila s druhým pilotem na start, kde na ně čekal její miláček Blaník. Letadlo bylo střední velikosti, starší, ale jí si získalo již při první návštěvě letiště. Blaník bylo první letadlo, které tehdy viděla. Oblé tvary a dlouhá křídla byla typická pro bezmotorová letadla, pro větroně. Okamžitě věděla, že to je její láska, padly si prostě do oka. Létat jako pták, bez motoru, jen tak, přirozeně se vznášet.

Milovala start, i přistání, ale nic se nikdy nevyrovnalo tomu, když letěla jako pták. Sedící v kabině, a dívající se dolů, dolů na zem. Neviděla žádnou špínu, žádné odpadky, žádný nepořádek. Viděla jen malinkaté lidi, kteří vypadali z nebe jako trpaslíci. Nejednou si připadala jako vládkyně světa, vládkyně nad životem a smrtí, vládkyně nad silou větru, vládkyně nad přírodními zákony. Blízko ke slunci, blízko k mrakům, blízko k nebi... Nádhera. Snad není ani třeba slov na popis stavu její duše, která tohle milovala celou svou velikostí.

Ve vysílačce tiše šumí a oba piloti se věnují nádheře nebes a kochají se krásou přírody a krajiny. Lesy, louky, rybníky, vesnice, … ptáci, kteří jim ukazují, kde je stoupavý proud, letí vysoko a přitom si připadají, že jsou tak nízko. Kdo to nezažil, nedokáže si to ani představit.

Proletěli okrajem malého mráčku, stoupali a klesali. … Tohle by vydržela věčnost. Člověk si bezvadně utřídil myšlenky, nádherně si odpočinul, odreagoval a dokázal o "pozemských" věcech uvažovat jinak. S nadhledem.

Všichni lidé, kteří létali, byli stejní. Odlišovali se od normálních obyčejných lidí právě tímto nadhledem a sílou, dokázali si všímat maličkostí, detailů, dobře znali okolí, krajinu, přírodu, všímali si barev a vnímali i tu sebenepatrnější změnu počasí. Byli piloti tělem i duší.

Letiště pro ně znamenalo přístav v rozbouřeném moři, přístav, kam nemají přístup moderní uspěchaní a vystresovaní lidé. Byl to pro ně ostrov, ostrov sám pro sebe.

Měla velké štěstí, že mezi ně mohla patřit. Moc to pro ni znamenalo a moc si jich vážila. Byli pro ni jako další rodina a všichni to věděli.

Pro ně bylo létání život a ona chtěla do tohoto života patřit….

Přistání proběhlo hladce, jako vždy. Usmála se. Po skoro celém dni v oblacích se vraceli na zem. K večeru uklidili letadla, nasadili jim noční košilky a uložili ke spánku. Dobrou noc, moji miláčkové.  Krásné sny.