Bojovník a lovkyně

Bojovník a lovkyně

Vypráví legenda o bojovníku,

který žádný střet neprohrál,

dočkal se pokaždé odměn a díků,

vydobyl si vždy, o co stál.

Byl silný a urostlý,

zbraně hýčkal jako své děti,

mimo svého života a cti

neměl na čem lpěti.

 

Vypráví legenda též o lovkyni,

které žádná kořist neunikla,

nikdo její trofeje nezpochybnil,

na svůj stálý úpěch si přivykla.

Byla rychlá a mrštná,

volnost si cenila nade vše,

řekla:" Pýchu v srdci co smršť mám."

než den zkoušky nadešel.

 

Střetli se na rozcestí.

Přání obou nebyla skromná:

hájit hrdost, nikdy se nemstít.

Zatím nenašli sobě rovna.

Jako ve svitcích proroka,

padli si vzájemně do oka.

 

V životě už potkal mnoho žen,

ale být jednou z nich poražen?

Co mužů na ni pořádalo hon,

proč by ji měl dostat zrovna on?

 

Lapil ji to hlubokých tenat,

k nimž neměla klíč,

stiskem a váhou těla,

nesmlouvavý byl ten chtíč.

 

Přemohla ho tajnou zbraní,

jakou dosud nepoznal,

pohledem a něžnou dlaní,

rty, jež těžko odmítal.

 

Chvíli vítězil pán, chvíli paní,

takové klání neviděl svět;

zda to byl lov či dobývání,

opravdu těžko povědět.

Zůstal s ní, když bylo po všem,

ona mu nikdy nedala košem.

 

To už je života takový zvyk,

hýřit ironií jako po víně:

přemožen byl statečný bojovník

a polapena obratná lovkyně.

---