Engelzeit

Boha zahrabeš

Dva metry pod zem

Ani kříž z dvou prken nesbiješ

Jen na čerstvou hlínu plivneš

Čest zahodíš

Nejdál co můžeš

Ani se tím směrem neohlédneš

Jen se tak usměješ

Povinnost co je to?

Už dávno jsi ji zapomněl

Povalovat se někde vedle židle

Na které seděl jsi zrovna když ses dobře bavil

Lásku si přetvoříš

Přeplácáš její hliněné tvary

Ty druhé odstrčíš

A jen ty se ve světle své přízně koupeš

Proč koukat na krásu?

Ta pravá už stejně není

Prohlas kýč uměním a potom se cení

Tak stvoříš svůj Engelzeit

Čas, kdy jen radost je

Čas, kdy andělé zpívají ti.

Umělými hlasy v blikající estrádě!