Modlitba za múzu

Ó lůzo, matko vší hlouposti
cejchuješ mne literou bestiality,
jsem básníkem krve a prostoty
ze smrti co z kaňky rodí se!

Ó ty múzo přelétavá,
děvo milující ty lány květů v perech
vyvolených,
ohrnuješ se nad duší prokletou,
chvěješ se vášní kočky co přede
nad zrcadlem a sama zhýrale zalykáš
se pýchou.
Věz, ty nestálá a věčně nerozhodná
tu hleď na pergamen pokory -
můj bůh je bohem válek
zatímco ty - hříchů a marností.

Ó ty lůzo schizofrenie,
miluješ vše krásné a pro krásu
vzýváš mne - básníka smrti!
Ty nevděčná prznitelko řádu
nech ležet pohřbené!
Tuze hloupí krmíte se sny
a nadějemi
je-li nadbytku zapomínáte.

Ó múzo, tichá a plačtivá
chceš věčnou lásku a jas
navraceje se k smrti již
nenávidíš!
Miluješ vše živé - jako
matka neznáš strach
přec objímáš mne srdcem co sténá?
Slyš oni vyrostou a zhloupnou
pro slova co říkáš jim -
pak vyhledají mne v temnotě.
Jak pomíjivé!

Svět není hedvábnou cestou lásky
a nesmrtelnosti - to rada zdarma ti.
Ten inkoust vzpomínáš -
krvácí, láska je plátnem co v smrt
se obrací.
Prozři a pojmy mne k sobě má drahá,
zplodíme život v poezii,
svět dýchá pro nás dva
nebraň se a dýchej společný osud
po životě v radosti i bolu.

---