Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHehe
05. 02. 2007
1
0
977
Autor
Ondatra the Bigfoot
Hola.
Víte, vždycky jsem byl fanoušek naprosto necenzurovaného psaní. A to jak okolím, tak i samotným autorem. Stává se to často, že spousta lidí chce něco dřív a hodnotí ještě dříve, než to řekne. Tohle je patetické, tohle musím říct jinak, tohle je na nic. Ale já si myslím, že když už říkáte, co chcete říct, a že to spousta lidí často nedělá, tak je forma jen pro formu. Když už se vám podaří říct to, co vlastně chcete říct, tak máte zpoloviny vyhráno.
Ale je tu ta druhá půlka. Spousta lidí na ni klade velký důraz, protože lidí píše hodně, ale dobře píše lidí míň. Tyhle lidi ani tak moc nezajímá, co vlastně chcete říct, je to prostě jen nějaké téma, které se snažíte literárně uchopit. Ať je to kuchařský recept a nebo si otvíráte srdce, je jim to celkem jedno. Hlavně, jak si s tím poradíte. Všechno už bylo napsané, vždyť všichni vlastně někoho kopírujeme, vědomky, nebo podvědomně, Obsah, fuj, co to je. Vždyť si ani nemůžeme být jistí, jestli to myslíme vážně. Všechny ty pseudoautobiografické prvky, které se nám všichni začínající pisálkové snaží vnutit, to je stejně brzo přejde. A tak forma je prim.
Nemám nic proti psaní a ani proti jejímu hodnocení. Ale musíte vzít na vědomí, že spousta lidí bere psaní vážně. Je to prostě jejich výtvor. Sice to není nikterak náročný, udělat sochu z mramoru je asi těžší, ale přesto bychom si měli vážit už jenom toho, že nám to vůbec dali přečíst. Nezapomínejme, že písmo je dar od boha (malé b je záměrně) a že je to jedním z mála způsobů, jak si vyměňovat myšlenky. Byť je to velmi nedokonalé a pro mnohé je to velmi obtížně uchopitelný nástroj, kterému by možná pomohla lepší ergonomie, ale buďme rádi za jeho flexibilitu.
A tak dím, pišme, čtěme, hodnoťme, ale slušně. Já vím, že se to dneska moc nenosí, není to moc in ani chic. Pokud nám lidi něco chtějí říct, tak je poslouchejme a uvažujme nad tím, co nám říkají. Pokud se budeme dívat jen na formu, tak nic neuslyšíme. Je to bezva, že dneska můžeme komunikovat na neuvěřitelné vzdálenosti s kýmkoliv, ale bylo by fajn, kdybychom si i něco řekli. Tak na myšlenky a jejich pochopení.
Víte, vždycky jsem byl fanoušek naprosto necenzurovaného psaní. A to jak okolím, tak i samotným autorem. Stává se to často, že spousta lidí chce něco dřív a hodnotí ještě dříve, než to řekne. Tohle je patetické, tohle musím říct jinak, tohle je na nic. Ale já si myslím, že když už říkáte, co chcete říct, a že to spousta lidí často nedělá, tak je forma jen pro formu. Když už se vám podaří říct to, co vlastně chcete říct, tak máte zpoloviny vyhráno.
Ale je tu ta druhá půlka. Spousta lidí na ni klade velký důraz, protože lidí píše hodně, ale dobře píše lidí míň. Tyhle lidi ani tak moc nezajímá, co vlastně chcete říct, je to prostě jen nějaké téma, které se snažíte literárně uchopit. Ať je to kuchařský recept a nebo si otvíráte srdce, je jim to celkem jedno. Hlavně, jak si s tím poradíte. Všechno už bylo napsané, vždyť všichni vlastně někoho kopírujeme, vědomky, nebo podvědomně, Obsah, fuj, co to je. Vždyť si ani nemůžeme být jistí, jestli to myslíme vážně. Všechny ty pseudoautobiografické prvky, které se nám všichni začínající pisálkové snaží vnutit, to je stejně brzo přejde. A tak forma je prim.
Nemám nic proti psaní a ani proti jejímu hodnocení. Ale musíte vzít na vědomí, že spousta lidí bere psaní vážně. Je to prostě jejich výtvor. Sice to není nikterak náročný, udělat sochu z mramoru je asi těžší, ale přesto bychom si měli vážit už jenom toho, že nám to vůbec dali přečíst. Nezapomínejme, že písmo je dar od boha (malé b je záměrně) a že je to jedním z mála způsobů, jak si vyměňovat myšlenky. Byť je to velmi nedokonalé a pro mnohé je to velmi obtížně uchopitelný nástroj, kterému by možná pomohla lepší ergonomie, ale buďme rádi za jeho flexibilitu.
A tak dím, pišme, čtěme, hodnoťme, ale slušně. Já vím, že se to dneska moc nenosí, není to moc in ani chic. Pokud nám lidi něco chtějí říct, tak je poslouchejme a uvažujme nad tím, co nám říkají. Pokud se budeme dívat jen na formu, tak nic neuslyšíme. Je to bezva, že dneska můžeme komunikovat na neuvěřitelné vzdálenosti s kýmkoliv, ale bylo by fajn, kdybychom si i něco řekli. Tak na myšlenky a jejich pochopení.