MASKA A TVÁŘ

Na ramenou hlupákův úsměv a v ruce hůl

strhává si vlasy ze skrání

s plným pohledem planoucích očí

zírá do zrcadla

poslouchá jeho dotazy ke své vlastní proměně

s fanatickou vážností vztahuje ruku

zvedá svou hůl

třískaje do stříbrné plochy

jež zaručeně musí lhát

…protne ji jizvami křížem krážem

střepy létají

blyští se v pološeru

necítí bolesti

nevidí své vlastní lítosti

snímá z hlavy korunu trnovou

házeje sebou střepům pod nohy

a v očích se mu lesknou nepatrné střípky

té jediné opravdové tváře

…usíná

a navždy bude ve své pravé podstatě spát.