Vzali nám nebe

To jsme jednou leželi na střeše kina a pozorovali hvězdy-než kamarádka z té střechy spadla...

Nebe bylo černé,
nad námi jen hvězdy,
jako oči věrné,
zářily jen tehdy.

My nevěděli co se stane,
my netušili vůbec nic,
o tom,že jeden z nás spadne,
nechtěli jsme vědět víc.

Měsíc dávno odplul,
kamsi do oblak,
všechny hvězdy rázem vypnul,
a my mohly jen s hrůzou stát.

Co se dělo dále,
všechny hrozby světa,
žádná pomoc krále,
a tím zkončila věta.

Dřív postavený chrám,
teď padal na naše těla,
už neznělo slovo mám,
tak jak by jsi chtěla.

Zbyly jen staré dveře,
dokořán otevřené,
co v nich bylo?
To v tobě se skrylo.

Byla to bolest,
byl to strach,
nedalo se trny prolézt,
byl to velký krach.

Však nová naděje,
velkou sílu ti dala,
tvé tělo se vždy zachvěje,
a už necítíš jak padá.

Jako by nová krev,
tvé tělo plní,
a ty necítíš jak
slzy oči roní.

Vše je to dávno
a přeci jako by to
včera bylo,
nestačí jen rukou mávnout,
všechno se to v srdci skrylo.

Máme své osudy,
své strasti i štěstí své,
stačí však zakřičet nééé!
I já mám svůj osud,
o němž ty víš,
a jak dopadne,
sama uvidíš.

PS:je škoda,že nám vzali NEBE!

---