Drahý poznatek

Zuřivě zamáčknu otravný budík a převalím se na druhý bok aniž bych se dívala na čas. Což se mi ošklivě vymstí, když se po půl hodině slabého spánku rozhodnu vyhrabat z pelíšku.Tentokrát už na budík vrhnu letmý pohled a málem jdu do kolen, půl osmé, no těpic , to teda nestihnu ani kdybych se pokrájela. Aspoň se o to tedy pokusím, shodím ze sebe noční košili s velkou kreslenou myší na přední straně-dárek k vánocům, přes hlavu přetáhnu krátký modrý top a obleču si tříčtvrteční jeansové kalhoty, není nad pohodlí. Malování silně zanedbám a to tak že rty jen jemně přelíznu průhledným leskem a na řasy nanesu trochu mascary.  Na nohy si vezmu první boty co mi přijdou pod ruku-tenisky. Až teď mě napadne podívat se z okna ven, ke své smůle zjistím že prší. No co, řeknu si, ten kousek snad přeběhnu a rozhodnu se vyjít ven bez deštníku, jen v tenké světle modré bundě a průhlednou složkou v ruce. Kapuci si samozřejmě nenasadím, takže když celá zadýchaná doběhnu k rozlehlé budově naší školy vypadám doslova jako zmoklá slepice. Dlouhé hnědé vlasy ni visí podél obličeje v tenkých mokrých provázcích, no bezva. Mrku na hodinky, 8:05 no stejně už jsem přišla pozdě, řeknu si, a tak se tedy cestou do třídy ještě zastavím na záchodě abych se zbavila rozteklé řasenky pod očima,  dodala lesk svým rtům a pokusila se něco udělat s vlasy. S tím jak vypadám sice spokojená nejsem, ale je to tisíckrát lepší než když jsem přišla do školy. O chvíli později tak vejdu do naší třídy kvarty A s pohledem „no co koukáte“ a našemu třídnímu Potůčkovi kterého mám beztak omotaného kolem prstu se omluvím s líbezným úsměvem že jsem zaspala, stejně co by mi mohl udělat poslední den školy. Tříďas jen pokýve hlavou a tak se konečně můžu usadit do své lavice v prostřední řadě, vedle své nejlepší kamarádky Karolíny. A pak už se rozdávají vysvědčení, přede mnou je dalších 29 lidí jelikož jsem díky svému jménu až na samém konci abecedy, a tak můžu v klidu s Kájou celou tu dobu domlouvat detaily naší společné dovolené kterou plánujeme už na začátek prázdnin. „Zajdová“ ozve se tříďas a tak se jen odevzdaně zvednu abych převzala ten zbytečný cár papíru na kterém se zračí mé celoroční úsilí, nebo spíš neúsilí. Vůbec mě nepřekvapí dvě trojky ani většina dvojek, papír nacpu do složky a po přání krásných prázdnin rychle vymáznu spolu s Kájou ze třídy.

***

Když dorazím domů(už za slunečného počasí) přivítá mě Max, náš zlatý retrívr a z kuchyně se ozve taťkův hlas“Sláva, naše ztracená dcera je doma, tak se ukaž“ pche, nevím co ode mě čeká, natáhnu ruku s vysvědčením a tatík po něm hned chňapne. Notnou chvíli hledí do uhlazeného papíru aby nakonec prohlásil „ No to ses moc nepochlapila, mohlo to být lepší“ podívá se na mě přísně, nic jiného jsem ani nečekala, takže jen pokrčím rameny, co je mi do toho…Jen co se převlíknu do domácího a zapnu počítač už je doma i mamka a s ní (pro ni) dobrá zpráva. „Peťko, mám úžasnou zprávu“ oznámí mi „jedeš s náma k moři, uvolnilo se jedno místo, no není to skvělé?“ není, pomyslím si, nahlas však řeknu „No to snad ne?!!!“ Jedu přece s Karolínou pod stan! Tohle mi nemůžeš udělat!“ Nepochybuju o tom že může, ale přesto se jí celý ten týden snažím přesvědčit o tom, že rodinná dovolená není nic pro mě. Bohužel musím po celém tom bezdůvodném přemlouvání, slibů a prošení na kolenou, vzít rezignovaně telefon a zavolat změnu plánu Krolíně. „Adamová“ ozve se po třetím zazvonění v telefonu kamarádčin hlas „ No tě pic“  pozdravím. „ Čááááu, ještě že voláš, musíme dořešit tu dovolenou“ jen si povzdychnu, čím dřív jí to řeknu tím líp „ Víš Kajko, já na tu dovolenou s Tebou nemůžu, moc mě to mrzí, ale mamina se nějak dostala k jednomu volnému místu, takže musím jet s nima do té blbé Itálie.“ Dokončím a jen čekám co na to Kája, ticho je neúnosné, po té dlouhé době, se ve sluchátku ozve povzdech“ No a já se tak těšila, to je blbý, tak se domluvíme někdy na prázdniny, někam spolu zajdem.“ „jasně, tak já končím, musím balit, měj se krásně a napiš“ rozloučím se a po té co mi Kajka taky popřeje krásné prázdniny s hořkostí zavěsím. To tak, krásnou dovolenou, ani náhodou.

***

O den později v už sedím v letadle směr Itálie. No to zas bude, vedle mě sedí má úžasná, dokonalejší, krásnější, starší sestra. Celé dny básnila o tom jak skvěle si u moře odpočine, opálí se, sbalí nějakého toho Itala. Tak tohle přesně mě vůbec nebaví, za prvé, jen tak se válet na pláži mi jako velká zábava nepřipadá, za druhé se špatně opaluju takže se spíš spálím než opálím a že by se za mnou jen otočil nějaký Ital(nebo příslušník jiné národnosti přibližně v mém věku) tak o to se taky nebojím.

Když dorazíme na místo a vybalíme kufry, rozhodne mamka že se půjdeme všichni projít k moři a že si můžeme vzít plavky. No že bych z toho byla nějak odvařená to zrovna ne, ale plavky si přeci jen vezmu, protože když už nic tak aspoň vodu zbožňuju. Po krátké procházce se vydáme zpět k hotelu. Protože mi po celém dni pořádně vyhládlo, dám si plný talíř špaget s nějakou speciální omáčkou. Na obsluhu si stěžovat nemůžu, obslouží nás docela hezký číšník, kterého tipuji tak na 18 , a který by docela jistě stál za hřích. Taky si nejde nevšimnout jak na něj Katka hází pohledy. Ale když odcházel mrknul na mě, ne na Katku ale na mě, s tím se ale Káča nemohla smířit a tak hned když odešel spustila“Ten byl, co? Vidělas jak na mě mrknul? Ten by stál za hřích, asi ho sbalím“…No ať si říká co chce, víme svoje, obzvlášť když ve svém poháru se zmrzlinou objevím malý růžový deštníček se vzkazem“ DNES V 9 HODIN NA PLÁŽI“. Ovšem teď je tu otázka, jít či nejít. Nakonec se rozhodnu že půjdu. Našim řeknu že se jdu projít, SAMA. Když celá nervózní vyjdu před hotel opravdu uvidím jak se na pláži v zapadajícím slunci rýsuje čísi postava, není pochyb o tom že je to ten pingl z hotelu, protože jeho postava je opravdu hodně dobře vypracovaná. Mám trochu obavy z toho jak se s ním asi budu bavit a pokud najdeme nějaký způsob dorozumívání tak jestli najdeme i téma k hovoru. Teprve když dojdu do jeho těsné blízkosti, otočí se “ ahoj, já jsem Kuba“ představí se s úsměvem, což mě docela překvapí, tedy ne ten úsměv ale to že mluví česky, čímž padá jedna z bariér, tedy ta jazyková…“Petra“ představím se taky“ Jakto že mluvíš česky?“ nevydržím svou zvědavost . „Jsem čech, proto mluvím česky“ zasměje se“ jsem tu na praxi“ dodá, načež mi podá ruku“půjdeme se projít ne?“  „proč ne..“ odpovím a celou cestu po pobřeží si povídáme o všem možném, tudíž už se nemusím bát ani o nedostatek témat k hovoru. “Už jsme docela daleko od hotelu, nevrátíme se?“ zeptám se. „ne je to škoda jít tak brzo zpátky když jsem ve společnosti tak krásné slečny“ a pak mě neskutečně krásně políbí. Je mi jasné o co mu jde už proto že ve slabinách cítím jak moc mě chce, ale tak daleko ho nenechám zajít a tak se po krásném líbání odtrhnu a přesvědčím ho že je přeci jen pozdě a že bychom měli jít. Jestli jsem očekávala že bude proti, dost jsem se sekla, plně mě respektuje, vezme mě kolem ramen a vydáme se k hotelu. Před hotelem mě ještě políbí a do ucha mi pošeptá čas naší další schůzky.

***

Druhý den už se těším na snídani jak malá, a když přijdu dolů, Kuba se na mě neskutečně krásně usměje. Tohohle si už Katka nemůže nevšimnout, takže se mě po snídani na pokoji který spolu sdílíme zeptá „ Ty s ním něco máš??!“ Tak tohle si vychutnávám, záhadně se usměju a dodám „Co bych s ním měla jako mít?“.  Asi už to nehodlá déle rozebírat, protože se na mě jen podívá pohledem který jako by říkal –nejsem blbá, ale to si vypiješ-! A odebere se na pláž. Popadnu ručník na oči nasadím zbrusu nové brýle a následuji svou naštvou sestru. Na pláži si ode mě lehátko odtáhne na dostatečnou  vzdálenost, pche, dělá jako by byl Kuba jen její. Knížku jsem si zapomněla na pokoji a tak se jen důkladně namažu opalovacím krémem a vystavím své tělo slunečním paprskům.

Něčí ledové, mokré ruce přistanou na mém vyhřátém bříšku, zapištím, vyletím do sedu a toho kdo mě „přepadl“ bych nejradši zabila! Tedy jen do té doby než zjistím že to nebyl nikdo jiný než Kuba a než stačím něco říct, dotkne se lehce svými rty těch mých. Zavřu oči, čekám další z vášnivých dlouhých polibků, ale ten se nekoná, kousek se ode mě odtáhne a ochraptělým hlasem řekne „ Musíme si něco nechat na veček, pa krásko“ zamává mi a než se stihnu vzpamatovat už je pryč. Když se otočím směrem na Katku, narazím na její vraždící pohled. Ale co, ať si myslí co chce!

***

Přesně na čas stojím před hotelem, ve svých nových, letních , červených a trošku průhledných šatech. Jemně nalíčená a navoněná mamčinou letní vůní s prostým názvem „summer“

Kuba už tam stojí, nakloní se ke mně a zopakuje odpolední motýlí polibek. Ale je vidět že i to je na něj moc a tak mě pevně sevře v náruči a dá mi ten nejdelší polibek jaký jsem zažila, až pak pozdraví „Ahoj krásko, už jsem se bál že nepřijdeš, moc jsem se na Tebe těšil“ usměje se na mě krásně. „Já na Tebe taky“ odvětím potěšeně. Vezme mě ze ruku a vede mě podél pláže. Jdeme na stejné místo jako včera, ale nijak mi to nevadilo, spíš jsem byla ráda že už to tam trochu poznávám. Najednou se zastaví a zadívá se na moře „ Peťko, pojď se vykoupat.“ Řekne nadšeně a prosebně „No ale ja nemám plavky“ odpovím trochu zklamaně protože i já bych se ráda vykoupala, „ No a co? To vadí? Přece tady nikdo není.“ Namítne prostě, tak že v tom najednou nevidím žádný problém. Přetáhnu přes hlavu šaty a rozběhnu se do vody za Kubou. „ Jsi tak krásná“ řekne svým chraptivým hlasem a políbí mě. Když jsme dostatečně vyblblí vydáme se na břeh. Tam se společně položíme na Kubovu košili a že nezůstane jen u líbání je asi víc než jasné. Jakkoli jsem tohle nechtěla, podlehla jsem jeho horkým, chtivým polibkům, jeho něžným všudypřítomným prstům a kouzlu okamžiku. Musím přiznat že to bylo opravdu krásné, ani ne moc bolestivé.

***

Další den si uvědomím že jsem si nedomluvili ani další schůzku, když se za Kubou rozhodnu jít, nikde ho nenajdu. Později zjistím že obsluhuje v druhé půlce jídelny, vydám se tedy za ním. „ Ahoj Kubo.“ Pozdravím a usměju se na něj. Otočí se na mě s cizím výrazem ve tváři „Ahoj, víš Petro mám teď moc práce, ocenil bych kdybys mě už neobtěžovala“ je mi jako by mě polil horkou, co horkou, vařící vodou. Dřív než se vůbec nadechnu k odpovědi, dodá ještě „nikdy!“ otočí se na patě a klidně si odejde. Zůstanu tam tak stát docela dlouho, až se na mě lidi otáčí s lítostnými pohledy. Když se podívám směrem k našemu stolu, naskytne se mi neuvěřitelný obrázek. Kuba skloněný ke Katce, jak jí něco šeptá do ucha. Katka se líbezně usměje a přes jeho rameno na mě vítězně pohlédne. To je přece husa, pomyslím si, ale na druhou stranu je mi Katky líto, takhle naletět... Je mi jasné že mě Kuba jen využil a že s Katkou to určitě nebude jiné. Teď si myslí že vyhrála, ale pozná že ne, je asi zbytečné ji varovat.

***

Následující den Katka vyloženě září jako právě vycházející slunce, u snídaně se pochlubí, že jí Kubíček pozval na výlet k východní části pláže a že Katka neodmítla, to je víc než jasné. Hned po snídani, podávané v podobě švédských stolů, si obleče ty nejlepší šaty a utíká rychle aby Jakub nečekal. Co bych dělala na pokoji, pomyslím si a tak si do jedné ruky vezmu ručník, do druhé knížku a vyrazím na pláž, před hotelem potkám ty dvě hrdličky zrovna jak se líbají. Katka ke mně stojí zády, a tak narazím jen na Kubovy modré oči, když se mu do nich podívám, uhne pohledem. Hmm říká se, že lidi, kteří se líbají s otevřenýma očima, jsou neupřímní, no asi to bude pravda. Jen co se uvelebím na lehátku a otevřu knížku, přistane mi na hlavě velký nafukovací míč, vezmu ho a dost naštvaně se ohlédnu, abych zjistila kdo si to dovolil po mě hodit mokrý balón.Není těžké na to přijít, jelikož na pláži jsou zatím jen dva kluci asi mého věku. Ten první blonďáček s modrýma očima a vypracovanými svaly, ale víc mi učaruje ten druhý. Není to vyloženě krasavec, ovšem má tmavě hnědé vlasy a sametové, milé oči působící vyloženě sympaticky a přitažlivě. No když sjedu níž ve vypracovanosti svalů by mohl blonďákovi tvrdě konkurovat. „krásná dívko, vrátíš nám míč?“ probere mě můj idol z pozorování a tak mi nezbude nic jiného než se vzpamatovat, hodit jim míč a asi se znovu ponořit do děje knihy. Tak lehko to ale nepůjde „Nechceš si jít s náma pinknout?“ optá se blonďák a jelikož odolat jejich úsměvům je opravdu těžké a já stejně nemám nic jiného na práci, rozhodnu se nabídku přijmout. A tak se o pár chvil dozvím že můj idol se jmenuje David, ale pro všechny blízké Dave a jeho kamarád Patrik alias Ricky. No a pak už mi nezbývá než si opravdu užít nádherný den v úžasné společnosti. Čas strávený s nimi letí opravdu jak splašený, ale když uvidím na příjezdové cestě vystupovat z auta sestru, neváhám se se svými společníky rozloučit. „tak ahoj! Dík za krásný den“, „to spíš my děkujeme, moc rádi jsme Tě poznali“ řekne Ricky a Dave mi ještě soukromě pošeptá do ucha“hlavně já, doufám že Tě tu zítra zas najdu“, usměji se, přikývnu a vydám se naproti Katce. Vypadá dost chladně, ale když dojdeme na pokoj rozpláče se jak malé dítě. „Ten hajzl mi napovídal tolik krásných věcí …“ potáhne, vysmrká se a pokračuje „Normálně mě zatáhl do nějakého hotelového pokoje a já mu ani moc nebránila…prostě se se mnou vyspal a pak..pak…“ znovu potáhne a setře si slzu z tváře „ Šli jsme na večeři k baru a byla tam jeho holka, začla po něm ječet co si to tam zas tahá za děvky a ať mě zaveze domů, že si toho mají hodně co říct. Chápeš prostě mu to poručila a on to udělal, měl z ní vítr. Nechápu to a v autě se mi přiznal, že s ní chodí už dlouho a že tu není na praxi, ale že tu žije se svým otcem už od 10 let a že jí má moc rád a nerad by o ni přišel.“ Ukončí a já jsem mírně v šoku… „je to pěknej lhář a sukničkář, nic si z toho nedělej“ snažím se jí uklidnit i když i mě je z něj špatně! Musím říct že Katka to bere snad ještě hůř než já a to byla ona vždycky ta silnější. Asi proto, že jí ještě nikdo tohle neudělal. Myslím že se Kuba nikdy nenapraví a jeho holky upřímně lituju, další den totiž se ségrou sledujeme jak si omotává kolem prstu svou další oběť. Na pláži si s Katkou sedneme vedle sebe a pěkně si na Jakuba zanadáváme. Vlastně jsme se po těch letech konečně zase spřátelily. Ale naše klevetění netrvá dlouho, po chvíli se totiž na pláži objeví Dave s Rickym a nebyl důvod nepřipojit se k jejich plážovým a vodním hrátkám.

Já jsem si navzdory Kájiným zprávám kterak se má skvěle a navzdory Kubovému podrazu, zbytek dovolené užila báječně užila. Taky bylo s kým že…Naše kvarteto se od sebe zbytek dovolené ani nehlo a asi ještě dlouho nehne, protože jejich bydliště je shodou náhod jen malý kousek od toho našeho, takže kdo ví jak se to všechno vyvine…