V šupinách

Dveře za tebou
hlučně uskříply
věčnou poloosu
mezi předtím a příště.

Stal se ze mě had,
svinutý krutou bolestí
v tmavém koutě pokoje,
hladovějící touhou a smutkem.

Po několika dnech
se kůže oddělila od těla
a já zůstala svlečená,
bolestivě obnažená,
s vibrujícími smysly.

Všechno zůstalo
v šupinách kůže,
ve svlečených měsících
minulých nov a úplňků
tvých doteků, vyznání,
objetí a slibů.

Jak dlouho ještě bude trvat,
než moje pomalu dorůstající
nová podoba přestane bolet?