Stála na terase...

Stála na terase, zády ke dveřím. Zachumlala se do svetru a rukama objímala své útlé tělo. Pozorovala milovanou krajinu kolem svého domu a poprvé se tu cítila cizí a sama. U nohou jí ležel hafan a co chvilku si Ellen prohlížel. Jindy by ho podrbala za ušima, dnes ale měla hlavu plnou otázek, na které nenacházela odpovědi.

            Uvnitř v domě spal muž, který ji už po druhé zachránil život. Vlastně, vyznal Ellen lásku, dostal ji ze spárů smrti a přitom nechtěl nic víc, než její srdce a lásku.

            Nic víc?

            Pro Ellen to znamenalo vše. Kdysi by takovému muži dala daleko víc, jenže… od té události s Jackem… bála se někomu důvěřovat natolik, že by pro ni mohl znamenat všechno štěstí i strasti světa. Nechtěla milovat. Láska oslabuje, zraňuje. A to Ellen nemůže dopustit. Nesmí ji na Maxovi záležet!

            No, možná trošku by mohlo. Ale až mu nečekaně zmizí z jeho života, začne ji nenávidět. Oba budou opět žít své životy, jako by se nic nezměnilo – nikdy se nepotkali, nespali spolu stejně jako dnes v noci…

Uviděl ji stát na terase, objímajíc své tělo rukama. Slunce ozařovalo Elleninu tvář. Oči, které prozrazovaly tolik smutku, že to Maxovi drásalo srdce. Nádherná ústa chutnající po malinách a tvář jemně nahnědlou od opalování na Mallorce. Tohle vše však dnes časně ráno zastiňovalo čiré zoufalství a ztracenost v jejím obličeji.

            Připadalo mu, že Ellen něco trápí, ale bál se jí vyrušit. A tušil, že za výraz její tváře může právě on sám. Když se večer milovali poprvé v jejím domě, vyznal Ellen lásku. Čekal, že ho zahrne polibky. Že cítí totéž. Ellen ale odvrátila oči od Maxových a vypadala, jako by ji právě uštědřil políček.

            Vůbec tomu nerozuměl.

Uslyšela sotva patrné vrznutí podlahy. Další nepatrné připomenutí Maxovi přítomnosti.

            „Proč ještě nespíš?“

            „Víš, ta tvá postel je tak velká, že jsem se tam cítil strašně sám a začínalo mi být samotnému chladno!“ S těmito slovy se Max opatrně přibližoval k Ellen. „Vstal jsem a šel tě hledat,…“ Už jen pouhých pět kroků a bude ji objímat. „… Bohužel mám pro tebe špatnou zprávu,…“ dva kroky, „… hodlám se s tebou, Ellen, …milovat,“ jeden krok, „… dokud se tím sexem navzájem nezabijeme, … co říkáš?“ Dopověděl Max a k vlastní radosti měl Ellen ve svém objetí a líbal ji.

            S Ellen se zatočil svět. Připadala si lehká, po smutku ani stopy. Usmála se a kousla Maxe do ucha. Ten jen slastně zamručel a skryl svoji tvář do Elleniných vlasů.

            „Beru to jako souhlas,“ řekl Max, zvedl Ellen do náruče a odnášel ji zpátky k posteli.