Samota

Samota

Uprostřed ulice stojí pán,

ten hledí do jedné kaluže,

co v dešti stále víc a víc rozlíná se.

Hledí do ní tak moc upřeně,

snaží se svými pohledy

naleznout v té kaluži přítele.

Uprostřed ulice stojí pán,

v ulici ticha stojí tam tak sám,

tou ulicí prolínají se tóny samoty,

jeho tóny tlučou tak hlasitě

v mém srdci rozlíná se samota!

Ta samota chce si zazpívat s těmi tóny samoty,

co rozlíná se kolem dokola toho starého osamělého pána,

však ani slova nemůže vypustit ze svých úst.

Uprostřed ulice stojí pán,

stojí tam sám.

Nevysloví ani písmena,

jelikož nemůže!

a tak tam stojí a stojí stále sám

a čeká,až si ho tma odnese!

Čeká, kdy  ve tmě už může konečně se ztratit.

                                                                                                                                             Jakub Zifčák