Odplouváš

Odplouváš Odplouváš na voru zapomnění, přes říčku svých třpytivých slz. Jsi jediná, jediná z tisíců můz, jen pro tebe mají mé verše libé znění. Pojí nás jenom nitka mé lásky, tenká jako té zlatavé vlásky. Přetrhne-li se, skočím do hlubin a poplavu pro ni, poplavu dokud se neutopím! Odplouváš člunem milování, mořem našich ztracených vzpomínek. Tam když vhodím do vody kamínek, zaslechnu jen děsivé zasténání. Na dlani leží ti poupátko růže, bílé jako tvoje hebounká kůže. Byť jediný lísteček vnoří se hlubin, poplavu pro něj, poplavu dokud se neutopím! Odplouváš korábem naděje, přes oceán iluzí a snů. Tam už nespatřím úsměv tvých rtů. tam jen sníh a led pod ním taje. Sám stojím na skalisku za obzorem, jen vlny s větrem jsou mi vzdorem. Ztroskotáš a klesneš do hlubin, poplavu pro Tebe, poplavu dokud se neutopím.

---