Řád žonglujících mnichů

Řád žonglujících mnichů byl založen na lásce k práci. Jeho řeholníkům totiž nestačilo k vykoupení žití z milodarů a přepisování prázdných knih. I na misku brambor si musel každý mnich vydělat pouličním uměním. Mělo to hned několik významných výhod: Mnich nikdy nemohl zcela zapomenout na svět lidí, lidí, ze kterých žil a jež k neuvěření manipuloval, musel snášet všechny pocity, jež vnucuje svět peněz, které, ač odporné, rozhodovaly vždy o tom, zda ještě zítra bude tělo schopné meditace, která byla tou nejdůležitější součástí, či vysíleno a vycucnuto chtivě krutým davem oddá se dlažbě nejširší ulice bez jakékoli vlády nad sebou samým.

První stupeň však byla meditace. Bez jejího zvládnutí nepřežil by žádný z mnichů na ulici více než pár dní. Meditace totiž umožňovala ovládat a určovat přírodní zákony. Začínalo se s jedním míčkem. Mnich se jej snažil udržet určitou dobu ve vzduchu a současně musel ne předpokládat, ale vědět, kam přesně míček vlivem stále ještě silnější gravitace dopadne. Až nebylo pochyb, že vládne jednomu míči, bylo mu povoleno přibrat k tréninku další. Tak se časem mniši naučili ovládat sílu přitažlivosti.

Další cvičení se provádělo s kartami. Kdo naučil se silou vůle sejmout kartu, kterou si jen před chvílí vybral náhodný pomocník, byl znalý pozměnění zákonů logiky a pravděpodobnosti.

Jiná cvičení probíhala na dlouhém laně nataženém skrz meditační místnost. Zde se mniši učili, jak ovládat rovnováhu když během let cvičení přecházeli z tlustých konopných lan na takřka neviditelné nitě proplétající se prostorem. Výsledkem u mnohých byla levitace.

A kroužení řetězy, roztáčení talířů či kolem sebe rotující střapaté tyčky co vznášejí se mnichům nad hlavami i pod nohami a kdekoli jim mnich dovolil jako beztížné a nekonečně hypnotizující.

To vše dávalo mnichům jejich odvahu a sebeúctu i jejich skromnost a pokoru. Vysmívali se ve své pýše všem zákonům a nejvíce přitažlivosti, zároveň však zůstávali v ohromujícím úžasu, když narazili na bariéru zdánlivě neproveditelného kousku, chcete-li pokousku. A jediné, co mohlo vždy pomoci bylo připustit si, že je to opravdu možné. Potom stačil již jen krátký čas intenzivní meditace, kdy zmizel okolní svět, všechny kulisy, ale především staré vazby a pouta a další z neproniknutelných záhad byla pokořena. Jen dlouhé soustředění Já na drobné nitky spojující viditelný svět aby se nezbortil. Po těch nitkách pak vést vlastní vědomí až k další okované bráně, kde klíčem bylo jen větší prohloubení vědomí Já.

V meditaci však nejvíce mnichů umíralo hlady, neboť pro hmatatelný svět nebyli nic víc než vyšinutí žebráci a obejdové s očima v sloup a zvláštně rotujícími předměty kolem. Takto hluboká meditace nikdy nikam nevedla, když nepočítáme mořské hlubiny, odlehlé rokle a pro šťastnější i hrob. Nelze totiž zcela přerušit styky s okolním světem. Nejde se zbavit lidí, neboť i pouhý hluchý odpor proti nim je součástí lidské hry. Nejde být opravdu bez lidí. Někteří z mnichů to občas dokázali, ale to vyžaduje dlouholeté duševní cvičení a neméně dostačující zásobu vyžonglovaných peněz.

V čem byla tedy ta výhoda všeho žonglování, která nemálo mladých rozpustilců či nerozhodných ztracenců dokázala povzbudit přijmout přísná pravidla života potulného žonglérského mnicha spočívající zejména v ošetřování nemohoucích, nasycování chudých, uzdravování trudomyslných a taktéž pravidelného avšak cíleného využívání nejrůznějších magických látek podporujících hlubší meditaci?

Bylo to nerozpojitelné soudržení kruhu o třech propletených prutech - meditace, lidé a peníze. Každé trochu narušovalo ty ostatní, ale právě vyvažování jejich sil činilo z mnichů neochvějně klidné avšak zábavu tvořící bytosti. Bez zábavy totiž nemůžete mít blízko k lidem, nemůžete se k nim dostat tak těsně. A klid se zase skvěle hodil pro chvíle meditace a zpravidla i na chvíle, kdy po týdnu jedení brambor s máslem a dvou výhružkách domovníka, že nájem sakra potřebuje nepodlehnou nápadu užít si skvělý let z balkónu do právě čištěného bazénu, ale zajdou trochu mezi lidi a za chvilkové pobavení od nich vyinkasují příjemného vícehlavého tvora, který jim z jejich otrhaného ramene bude dělat společnost dlouhou nocí až do rána.

Těžké chvíle zakoušeli členové tohoto pokrokového řádu, však odměnou jim byl veselý život na zemi a imanentně věčný život posmrtný.