Čekám...

Tuhle věc jsem vymyslela, když jsme měli hodinu biologie, které mě vůbec nebavila. Bylo to zrovna v době, kdy jsem já i brácha řešili menší problémy.

Čekám tu na lásku,
sedím a čekám.
Nikdo nepřichází,
jsem tu sama.

To ticho je nekonečné,
ta tma mě zraňuje.
Najednou v té tmě něco zazáří,
slabě, ale přec melodie krásná zní.

Tma zase je tu tma.
Ticho-nic jej neporuší.
Nakonec to vzdal,
nedokázal se dostat dál.

Jsem uvězněná ve své samotě,
snad už nikdo nevysvobodí mě.
Z té tmy, ticha a samoty se mi stýská,
co dál už mne jen čeká.

Záře-silná tak, až mne bolí oči,
melodie krásná rozléhá se všude kol.
Někdo přichází, blíží se, blíží,
je to on, moje láska, můj pán.

---