Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsud
18. 02. 2007
0
0
657
Autor
Smooky
Tanec jsem milovala a stejně tak svého přítele.Tančili sme spolu v páru a vyhrávali hodně soutěží.
Byla sem štastná,měla sem všechno co sem chtěla,až se to jednou všechno vytratilo.
Lukáše často bolela hlava a tak sme zašli za doktorem.Udělal mu různá vyšetřní a zjistili,
že má rakovinu.Myslela sem si že je hloupost aby někdo tak mladý zamřel n něco takového.
Po čase Lukáš podlehl své strašné nemoci a já zustala sama.Bylo mi šestnáct a myslela sem,
že už mě nic nezachrání,dlouho jsem se nerozmýšlela a zpolykala prášky.Zkončila sem na
jednotce intenzivní péče.Místo toho,aby mi pomohli mě strčili do ustavu , tím mě samozdřejmě
ještě víc ničily a ničily. Později sem utekla a pokusila sem se začít nový život. A vlastěně částečně
se mi to podařilo našla sem si přítele Marka a otěhotněla ve svých devatenácti letech.Dítě sem
samozdřejmě nechtěla,ale s Markem sem chodila dál když sem byla už v devátym měsíci Marek
zdrhnul a už se nikdy nevrátil. S břichem jako balon se věděla že mě nikdo nebude chtít rozhodla
sem se to zkusit po druhé,ale pro jistotu sem si vibrala možnost ,aby mě už nezachránili.Vzala
sem žiletku a chystala sem se zabít ,když to začlo, dítě chtělo ven a já ho nemohla zabít.Když
sem po porodu měla podepsat smolouvu k adobci ,vykašlala sem se na ní a holčičku sem
si nechala.Pojmenovala sem ji Viktorie. Ona rostla a já sem konečně začala žít.Založila sem t
aneční studio a Viki tam chodila taky.Ona stále rostla a já pomalu, ale jistě zameškávala její život.
Ani sem se nenadála a bylo jí osumnáct.V tom roce se začali dít divné věci přestala tancovat a ze
školy mi stále chodily stížnosti že nedochází do školy.A tak sem se přesala chovat jako její přítelkyně ,
a začla jednat.Když sem ji přinutila aby mi ukázala ruce měla je uplně rozpíchané. Nevěděla jsem co
mám děla do ustavu sem jí zavřít neohla ,ale věděla jsem že není jiná možnost.bylo mi jasné že bude
utíkat a taky že jo.Snad to dělala každý den utekla a zase se vrátila nemala kam jinam jít mě zavrhla
a já sem se jí ani nedivila. Když už utěkla asi po padesáte neměli prý důvot ji hledat že se prý stejně
zase vrátí. Jenže jednou se nevrátila a mě bylo jasné že se něco stalo.Musela sem do ustavu ,
aby ji vůbec začali hledat.Nakonec ji našly ležela mrtvá na veřejných záchodkách s jehlou v ruce...
a jestli zato mužu já tak to nevim ,ale věřím že to byl OSUD
Byla sem štastná,měla sem všechno co sem chtěla,až se to jednou všechno vytratilo.
Lukáše často bolela hlava a tak sme zašli za doktorem.Udělal mu různá vyšetřní a zjistili,
že má rakovinu.Myslela sem si že je hloupost aby někdo tak mladý zamřel n něco takového.
Po čase Lukáš podlehl své strašné nemoci a já zustala sama.Bylo mi šestnáct a myslela sem,
že už mě nic nezachrání,dlouho jsem se nerozmýšlela a zpolykala prášky.Zkončila sem na
jednotce intenzivní péče.Místo toho,aby mi pomohli mě strčili do ustavu , tím mě samozdřejmě
ještě víc ničily a ničily. Později sem utekla a pokusila sem se začít nový život. A vlastěně částečně
se mi to podařilo našla sem si přítele Marka a otěhotněla ve svých devatenácti letech.Dítě sem
samozdřejmě nechtěla,ale s Markem sem chodila dál když sem byla už v devátym měsíci Marek
zdrhnul a už se nikdy nevrátil. S břichem jako balon se věděla že mě nikdo nebude chtít rozhodla
sem se to zkusit po druhé,ale pro jistotu sem si vibrala možnost ,aby mě už nezachránili.Vzala
sem žiletku a chystala sem se zabít ,když to začlo, dítě chtělo ven a já ho nemohla zabít.Když
sem po porodu měla podepsat smolouvu k adobci ,vykašlala sem se na ní a holčičku sem
si nechala.Pojmenovala sem ji Viktorie. Ona rostla a já sem konečně začala žít.Založila sem t
aneční studio a Viki tam chodila taky.Ona stále rostla a já pomalu, ale jistě zameškávala její život.
Ani sem se nenadála a bylo jí osumnáct.V tom roce se začali dít divné věci přestala tancovat a ze
školy mi stále chodily stížnosti že nedochází do školy.A tak sem se přesala chovat jako její přítelkyně ,
a začla jednat.Když sem ji přinutila aby mi ukázala ruce měla je uplně rozpíchané. Nevěděla jsem co
mám děla do ustavu sem jí zavřít neohla ,ale věděla jsem že není jiná možnost.bylo mi jasné že bude
utíkat a taky že jo.Snad to dělala každý den utekla a zase se vrátila nemala kam jinam jít mě zavrhla
a já sem se jí ani nedivila. Když už utěkla asi po padesáte neměli prý důvot ji hledat že se prý stejně
zase vrátí. Jenže jednou se nevrátila a mě bylo jasné že se něco stalo.Musela sem do ustavu ,
aby ji vůbec začali hledat.Nakonec ji našly ležela mrtvá na veřejných záchodkách s jehlou v ruce...
a jestli zato mužu já tak to nevim ,ale věřím že to byl OSUD