Mami, mám tě ráda

Je krásné slunečné ráno. Holčička stále spí. Probudí jí teprve sluneční paprsky,
které ji zašimrají na tváři.
Holčička otevře oči a usměje se. Vyskočí z postýlky a běží si obléknout šatičky.
Je stále veselá, poskakuje si do kroku.
Běží na prosluněnou zahrádku a sedne si na houpačku. Začne se houpat a při tom se nahlas
směje. Když byla menší vždy ji houpala maminka a smály se spolu. Vzpomíná jak
ji maminka vyhazovala do vzduchu a točila s ní. Potom spolu padly do trávy a smály se.
Kde vůbec je maminka, pomyslí si a utíká domů.
Doma však nenajde maminku, ale uplakaného tatínka. ,,Co se stalo tatínku?? kde
je maminka??" zeptá se. Ten si ji posadí na klín a smutně promluví: Maminka tu není,
a už nikdy nebude" slzy mu stékají po tváři a padají do blonďatých, kudrnatých vlásku své dcery.
Ta stále nechápe: ,,A kam šla? Můžeme za ní jít? Ano! Pojďme za ní! Prosím! Chtěla
bych jí něco říct."
,,Ne... ne dceruško.... maminka usnula ...." nestačí to doříct, protože holčička mu
seskočí z klína a utíká do ložnice a křičí u toho: ,,tak jí půjdeme vzbudit!" Rozrazí dveře a
skočí na postel. Ale maminka tam není.  A pak ji napadne...: ,, maminka umřela?"
Jednou ji totiž umřel králíček a když ho pohřbívali tak jí maminka říkala, že usnul, ale
už se nikdy neprobudí....
,,Ano...." odpověděl tatínek, který šel za ní do ložnice.
Holčička s pláčem uteče na zahradu, sedne si na houpačku, pláče a snaží se co nejlíp
si vybavit maminčinu tvář. Maminčinu smějící se tvář když ji houpala na houpačce a vyhazovala
do vzduchu. Chtěla jí to říct, ale už to nestihla...  A tak to alespoň zašeptala mezi vzlyky do větru:
,,Mami, mám tě ráda"