Modrá krev

Modrá krev

Květinko křehká,
Copak to provádíš?
Svou nebeskou krásou
Všechny chlapce svádíš.

Proč jsi pak pořád
Jen sama se sebou
A s tou svou starou
Rozladěnou kytarou?

Na struny drnkáš
A ony hrají.
Po nocích pak slýchávám
Tesknou melodii.

O kom to mluví,
O kom to zpívají?
O kom to sníváš
V noci potají.

Je jenom jeden
Koho máš ráda.
Jen jeden jediný
Kohos kdy milovala.

Však právě on
Je na hony vzdálený.
Chtěl to snad osud,
Že musí být urozený?

Jeho krev modrá,
Tvé srdce krvácí,
Když se ti za obzor
Stín armády ztrácí

Proč jen jsou boje?
Proč jen jsou války?
Proč jen jsou na světě
Takové dálky?

Šla by si za ním
Až na konec světa.
Nemohla bys bez něj
Vydržet ta léta.

Co když tam zůstane?
Co když se nevrátí?
Co když se vytrhne
Život mu z opratí?

Stane se z tebe
Schránka bez života.
Mozek už odumřel
A duše odlétá.

Ze samého zoufalství
Požiješ bolehlav.
Nebeská pláň je však
Přílišně rozlehlá.

A tak tvá duše,
Mezi Nebem a Zemí,
Vstříc jisté smrti
Bohům do očí hledí.

Tvář úplně bledá,
Na rtech poslední slova:
„Proč já?“
Ptáš se zbytečně znova…

---