Není růže bez trní

Není růže bez trní – úvaha

 - Přátelé –

Na světě existuje mnoho zajímavostí. I třeba takové věci jako je láska, důvěra nebo přátelství. My si myslíme, že to všechno je otázka srdce a vědci naopak tvrdí, že je to otázka dění v mozku. Tak co to tedy je to „přátelství“? Jak to popsat a vysvětlit?

Myslím si, že přátelé jsou v našem životě určitě důležití. Ti lidé, kteří ztratili své přátele, si je nahrazují třeba alkoholem. Kdysi jsem se jednoho člověka zeptala, proč vlastně kouří cigarety. A víte, co mi odpověděl? Prý kouří proto, že cigareta je jako přítel, který ho ovšem nikdy neopustí. Vždycky mu bude věrná a nezradí ho. Ano, na jednu stranu má pravdu, to musíme uznat. A tak trochu nám to pomůže i takové lidi pochopit. Alkohol jim pomáhá utopit svou bolest a přestat na ni myslet. A jakouže bolest? Třeba ho právě opustili nejlepší přátelé, co měl. Ale zamysleme se, byli to tedy opravdoví přátelé, když ho opustili?? Co když ho chtěli jen na něco využít, a jakmile to dostali, otočili se k němu zády. Jakoby ho neznali, zapomněli na chvíle, co s ním prožili…

Jenže jak takové lidi poznáme, abychom si ušetřili trápení? Jak se jich vyvarovat? Existují místa, kde nežijí? Tak na poslední otázku mohu odpovědět jistě: ne! V každém městě, vesnici tací lidé prostě žijí a žít budou i nadále. Svět už se od nich neočistí, žijí tu snad od zrození člověka.

Avšak v hlavě se mi rodí další otázka: Proč to vlastně dělají? Je možné, že jim taky někdo něčím ublížil, a tak si řekli, že ostatní jsou taky takoví? Ano, možné to je, ale abych pravdu řekla, nikoho takového neznám. Nu, ale zkusme si tu vytvořit krátký příběh, který by ukazoval právě to.

Tedy vžijme se do role mladé dívky, co nemá zrovna moc přátel, protože patří mezi docela chudé. Možná vám to připadá divné, ale stále jsou takoví teenageři, co se od chudých drží zpátky. Ale abychom neutíkali… Náhle se tedy dostanou k dědictví jejich prapradědečka, o němž neměli ani potuchy. Dívky si tak najednou začnou všichni všímat a usilují o její přízeň, jen aby mohli být její kamarádi. Dívce to dojde a myslí si, že když bude bohatá, může si všechno dovolit, a tak se jí dostane spousty přátel. Bohužel, když pak nepochopitelně rozhazuje celá rodina peníze, vrátí se na mizinu. A s tím také dívku opustí přátelé, jež měla, věřila jim a prozradila jim svá tajná přání. Velmi ji raní, když zjistí, že její „přátelé“ každému řekli o tajných přání a všichni se jí tedy ve škole posmívají. Protože nechce, aby na ni poznali smutek a vztek, začne být falešná jako oni…

Avšak naštěstí tu jsou pak i tací lidé, kteří falešní nejsou a přátelství s námi myslí vážně. Těm lidem se říká přátelé. Praví přátelé. Můžeme říct, že jsou vlastně cenností našeho života. Cenností, kterou není možno koupit ani prodat. Lze si ji jen získat. Přátelé jsou tu od toho, aby nám pomáhali v nesnadných chvílích. A je jedno, jestli je to úmrtí někoho blízkého nebo výpověď z práce.

Můžeme jim říci úplně všechno a hlavně(!) důvěřovat jim. Co ale stane, pakliže je nějak zradíme? Nejspíš přetrhneme důvěru, co k nám měli. Jistě, můžeme je poprosit o odpuštění a omluvit se jim. Možná svolí i k tomu, abychom se znovu přátelili, ale věřte mi, už to nikdy nebude jako dříve. Neustále mezi námi bude jizva po zradě, i když rána bude už slepená. Pořád tam však po ní zůstane stopa a nepůjde vymazat. Přesně jako byste rozbili hrnek, a pak jej slepili.

A jaký je můj závěr? Život bez přátel není život. Je to jen samotné blouznění po světě.