Rozchod...

A ona dořekla.. a zem zakryla černočerná tma.

Svět celý rozechvěl se v základech.

A tu příšery a běsi z děr mořského dna

stoupali a vrhali svůj jedovatý dech.

Vichřice bořila města, stromy létaly vzduchem

a děsy ze zhoubné skřínky Pandořiny

mučily svět se strašlivým hlukem

a naděj jeho čítala se na vteřiny.

Snad ďábel sám vystoupil z domu svého,

do chumáčů mlhy vrhl se, zrak planoucí,

drápy rval v cáry vše co mu v cestě stálo

a v otevřené světa rány vtrhla voda se solí.

S ránou hromovou tu náhle roztrhla se

kopule klenby nebeské..

Konec byl tu.. ale přece..

Trhlinou na východě problikla hvězda Naděje.

Tu utichly hrozné vichry,

démon se vrátil v podsvětí.

A v půdě vyprahlé to pustiny

semínko vyklíčilo, rozvilo se okvětí...

                        *

Nu, vyplač se, vyplač, člověče,

svět tady se nekončí.

Otři ty slzy své

a jdi a jdi…