Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sen

27. 02. 2007
1
1
1216
Autor
Pokiiita
    Sen

pomalu zhasíná svíčka
sen usedá na víčka
na tváři blažený úsměv
z dáli slyším ptačí zpěv.

Zdá se mi, že utíkám,
na tváři obrovské slzy mám.
Padají na zem jako růže do hrobu,
zastavím se... dál už nemohu.

Úsměv na tváři zmizel
tohle je zřejmě zlý sen.
Ponořím se do něj hlouběji,
snad úsměv se zase objeví.

Stále stojím a pořád pláču,
náhle se rozeběhnu a za skály skáču.
Ze shora na mě volá známý hlas,
opakuje mé jméno zas a zas.

Dopadám mrtva k zemi,
jsem obklopena růžemi.
Náhle ke mě přijde temná postava,
dlouho nedemnou postává.

Po tváři slzy jí kanou,
uchopí mě za ruku pravou.
Sundá si kapuci z hlavy
a ejhle je to ňáký hoch mladý.

Znám ho
je to...
ale ne probouzím se
můj sen rozplynul se!

Vzlykám.. brečela jsem i v reálu
oči otvírám pomalu.
Snažím se vybavit si jeho tvář,
nejde to. Přes jeho obličej je zář..

1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru