dávno jsem ochutnala

 

všechno se mění, a změní se znovu

naleznu

pozbudu

uvědomím si

a to všechno se mění, změní se znovu

 

nevěrná smutku

odcházím z domu hloubky

 

když...po kilometrech zatáček se cosi

objeví na obzoru, ve stínu tam stojí

dům, a je mě plný

 

říkala jsem sobě

jak bez něj kdy budu moci žít?

a jak můžu

 

jsem tu, směji se, nové dveře se otvírají

ale vždy...ty staré zůstávají

zejí do mne

mou minulostí

zavřené

 

kolik jen se do člověka vejde!

(když celý život je jen o ztrátách, v dobrém i zlém...)

 

slzy, slzy

proč nikdy jich není dost

když teď je jich tak málo

a přitom bych vyplakala  moře

 

vím to, zvednu se

ze všeho se zvednu

protože je to můj úděl

úděl mého života

všech mých životů

životů všech

zvednout se

 

ach! v pokoře ze vší té bolesti

nevyřčených lidských pravd

skláním jinak nabubřelou hlavu

 

a hle, jdu dál

to jen pár řádek

 

suché slzy

ty vysušil čas

spálil

a v tom popelu

je mi dáno usínat

 

---